V sobotu druhého října jsme se po roce vydali změřit síly se zbytkem republiky na ORF, tedy Olomouc Rugby Festival, který tradičně hostí týmy z celé naší krásné země. Jako obvykle jsme vzali jedno mužstvo a vydali se vstříc nelehkému osudu.

 

Bývalé hlavní město Moravy, dodnes krásné a majestátní, nás uvítalo slunečními paprsky a pohodovou atmosférou. Ovšem vzhledem k dramatickým událostem posledních dní a týdnů, jsme byli v očekávání (i mužská část osazenstva), co se z akce vyvrbí. Náš milovaný Prezident VV je stále v klatbě a obáváme se, aby nebyl deportován do vyhnanství v rámci bývalého Rakouska-Uherska, což ovšem Václav statečně nese s posměšným rýmem na rtech: "Větší mi věští, že skončím v Budapešti"! Nakonec i náš mohutný ansámbl rodičů a podporovatelů zdravého vývoje, byl odhodlán podpořit VV minimálně skandováním "Pusťte Vorla k maturitě!"

 

Unie se k našemu projevenému znepokojení vyjádřila slovy svého PR poradce, soudruha Černomyrdina: "Měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždy". Tak jsme ovšem nechtěli dopadnout my, takže jsme napjali veškeré síly k olomouckému turnaji, abychom ukázali co vše už umíme. A že toho není málo se ukázalo hned od prvního utkání, v kterém jsme porazili Říčany. Následovala tradiční těžká bitva s Vyškovem a před obědem jsme si dali ještě Pragovku. Kluci z Hané mají tradičně jako oběd řízek velikosti sloního ucha a i tentokráte neudělali výjimku. 

Problémem této stravovací akce většinou bývá, že jsme pak poněkud v útlumu. Tentokráte to ovšem bylo zcela naopak a kluci vypadali, že dostali novou dávku energie, neboť po obědové pauze doslova rozstříleli béčko Petrovic a Olomouc. Pět výher z pěti možných znamenalo jediné, že budeme hrát semifinále. Pro jistotu jsme se však zeptali, jestli to tak opravdu bude, a nehodlají-li domácí vyvěsit duhovou vlajku, prohlásit všechny výsledky za remízu, chytit se společně za ruce a zapět oblíbený (unijní) song: "Ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady neděláme nic."  

 

Naštěstí i v Olomouci platí, že: "Kohouti jsou malí páni, jitřenka řídí kokrhání", a tak jsme i my, ne-duhy, nemuseli odletět zpět na elektrokoštěti. V semifinále nás čekalo áčko Petrovic, které jsme vcelku jasně přehráli a netrpělivě jsme čekali na finálového soupeře. Symbolicky se tak našim prvním i posledním soupeřem stal celek Říčan. Předtím se děti odreagovali pouštěním draka a hned poté se šlo na "věc"!

 

Finálové utkání sneslo to nejpřísnější měřítko, byl to nesmlouvavý boj o každý metr. Drželi jsme se naší taktiky a i když to někdy dost bolelo, vytrvali jsme a zaslouženě slavili vítězství 2:1! Pohár je náš! Finále bylo doslova infarktové, ale opojný pocit vítězství stál za to. Ačkoliv děti byly po této bitvě úplně vyřízené!

Místy jsem měl pocit, že rozhodčí ne zcela správně posuzuje pravidlo o ofsajdu, což jsem i docela hodně nahlas vyjádřil. Po utkání jsem tak jednak všem našim plejerům vysvětlil, že takto se trenér choval jen a pouze proto, že stojí za svým týmem a že to viděl z tohoto úhlu. Následně jsem si vše v klidu a míru, s podáním ruky, vysvětlil i se slečnou rozhodčí. A tak by to mělo být. Všichni děláme to nejlepší co umíme.

 

Škoda že stropem poražených soupeřů je bučení při předávání poháru pro nejlepší, což tedy my v Bystrci vnímáme jako fakt, kterým by se spíš měl někdo zajímat a dělat osvětu. Ale co už. Nám to krásné sobotní odpoledne nezkazilo, společně s legendárním multiinstrumentalistou Ivanem Králem jsme si zazpívali tu o tom, že vítěz bere vše a ostatním, nepřejícím, pravděpodobně příznivcům Vandélie obecné připomínáme, ať si dají ve vodě bacha! :-) 

 

Rugby zdar!

P.S. Jako obvykle se pod vyboldovaným textem ukrývá "nápověda":-)

 

RCB - Říčany	3:2
RCB - Vyškov	4:2
RCB - Praga A	6:1
RCB - Petrovice B	7:0
RCB - Olomouc B	7:0
Semifinále: RCB - Petrovice A	6:2
Finále: RCB - Říčany	2:1