V sobotu 27. října, den před oslavami stoletého výročí republiky, se vydal náš čilý, pětašedesátiletý mladík RCB, i s kategorií nejmenších, na nejvýchodnější periferii našeho krásného města, do Vyškova.

 

I na tento turnaj jsme museli jet autobusem, neboť naši předci ukvapeně ukončili trolejbusovou trať už ve Šlapanicích! Očekávali jsme přivítání minimálně chlebem a solí, neboť ve Vyškově se za posledních deset let staly jen dvě významné události. Projel tudy konvoj NATO a zkrachoval místní pivovar, což historici zabývající se pivovarnictvím v českých zemích v budoucnu jistě ocení. Místo toho nás přivítal déšť a slota.

 

Odcestovali jsme tentokráte v počtu deseti oranžovo-černých bojovníků, kteří se prostřídali v utkáních s našimi tradičními protivníky. Kromě domácích a samostatného týmu Dragonu, to tentokráte bylo i společenství Zlína s Olomoucí. V předchozích turnajích hráli zlínští s našim městským rivalem. Olomoučtí se tímto krokem pokusili zvrátit běh dějin, nicméně hlavní město Moravy zůstává již od dob třicetileté války neměnné, i po tomto turnaji.

 

Celý týden jsme pilovali dovednosti vedoucí k zlepšení obranné i útočné činnosti a ve Vyškově jsme si je chtěli vyzkoušet v praxi. Pravda, opět to byly veskrze jednostranné záležitosti, kdy obzvláště vynikali bratři Trtíci - Šimon s Matoušem. Druhý jmenovaný pak navíc exceloval v exhibičních, vložených utkáních, kdy jsme sehráli dva zápasy šestiletých. Zde byly k vidění i další významné události - první Tadeášova pětka v soutěžním utkání a debut nejmladšího z rodu Urbanů - čtyřletého Pati. Ve společnosti našich bombarďáků se vůbec neztratil a nakonec nám pomohl i v několika utkáních starších.

 

Chválíme také dívčí část našeho manšaftu, Terka s Nelou srdnatě bojovaly, Sofča se po budíčku cca v 10:30 stala také platnou hráčkou a velice dobře skládala po zbytek turnaje.

 

Vyhráli jsme všech šest zápasů a po zásluze jsme očekávali, jak Anton Špelec, jestli dajli medaili. Domácí po sluníčkovém vzoru sice pořadí nevyhlásili (WC však mají ve Vyškově stále oddělené a ne smíšené, tudíž diktátu doby naštěstí ještě zcela nepodlehli), ale naše, v počtech šikovné děti, si vše spočítaly a odjely se sladkým pocitem vítězství.

 

Děkujeme místní ragbyové legendě, Miloši "Čuďovi" Wognitschovi za přísné, ale spravedlivé pískání.

 

Příští týden nás čekají skoro domácí souboje na Dragonu a stále trénujeme v obvyklých časech.

 

RCB - Vyškov	6:2, 6:1
RCB - Dragon	5:0, 6:1
RCB - Zlín+Olomouc	5:0, 6:1
RCB "6" - Vyškov "6"	6:0, 5:0