Hořkosladké Mistrovství

Tak a je to tady. Konec jedné sezony, konec jedné party kluků a holek v U8. Přebory, neboli Mistrovství České republiky U8 jsou za námi. Tentokrát se pořadatelství přesunulo do Čech a naše U8 nastoupila na hřišti v Petrovicích. Zázemí i hřiště parádní a oproti Brno Rugby Cupu pořadatelé objednali několikanásobně lepší počasí.

Na turnaj jsme přivezli dva týmy – jeden nesoutěžní a druhý soutěžní. Každý měl svůj vlastní turnaj odděleně. Organizace fungovala bez větších problémů, jen je škoda kratšího programu pro nesoutěžní tým, který měl už kolem 13. hodiny dohráno a následně čekal na týmy bojující o medaile.

Jako takový malý Radim Rulík s realizačním týmem jsem se snažil postavit nejsilnější možnou sestavu. Celkově máme na soupisce 45 dětí, z toho přibližně 30 aktivních. Právě z těchto hráčů bylo nominováno 11 do soutěžního týmu.

Do základní skupiny jsme dostali RAB, Spartu a domácí Petrovice. Dopředu jsem věděl, že pokud chceme pomýšlet na dobrý výsledek, musíme zvládnout první dva zápasy.

Na úvod proti RAB přišla těsná výhra 4:3. Nebyl to úplně náš nejlepší výkon, působili jsme trochu ospale, ale zvládli jsme to a mně spadl první kámen ze srdce.

Ve druhém zápase jsme narazili na Spartu, kterou jsme přehráli jasně 7:0. Největší highlight zápasu? Trenér soupeře. Šel jsem mu po zápase podat ruku a poděkovat slovy: „Děkuju za zápas, ať se vám daří.“ Odpověď byla stručná: „Nemáte zač.“ Inu… i takové momenty sport přináší. :-)

V posledním zápase skupiny nás čekaly už známé Petrovice, se kterými jsme před 14 dny na domácím Brno Rugby Cupu dvakrát těsně prohráli vždy o jedinou pětku. Čekal jsem tedy vyrovnanou bitvu. Bohužel přišlo rychlé vystřízlivění. Brzy jsme prohrávali o dvě pětky a přišel problém, který nás bohužel provází delší dobu – někteří hráči se s nepříznivým stavem stále učí pracovat. Nakonec z toho byla nepříjemná porážka 2:7.

Do finálové skupiny ale postupovaly dva týmy, a tak jsme dostali šanci porvat se s těmi nejlepšími.

Začnu pozitivně. Je vidět obrovský herní posun. Když jsme chtěli a byli nastavení správně, dokázali jsme být soupeřům velmi vyrovnaní (kromě Tatry, která byla herně opravdu jinde). Proti Říčanům jsme odehráli bojovný zápas a i přes porážku 4:6 jsme ukázali charakter. Nebyl to možná nejhezčí rugbyový zápas, ale nechyběla bojovnost a emoce.

A právě tady se dostávám k tomu, co mě mrzí nejvíce. Po hráčích jsem chtěl jen dvě věci – boj a zápal. Bez ohledu na výsledek. Když prohrajeme 1:7, ale necháme na hřišti všechno, přijde pochvala. Bohužel jsem u části týmu měl pocit, že turnaj byl spíš výlet s kamarády než vrchol sezony. A to mě mrzelo hlavně vůči těm, kteří se opravdu rvali, bojovali a nechali tam sportovní srdce.

Pražské týmy byly v tomto směru obrovsky silné. Jeden hráč vedle druhého – stejné nasazení, stejná chuť bojovat. Každá cesta do jejich pětkoviště nás stála obrovské množství sil.

A teď čest výjimkám:

1. Kryštof Keprda
Za mě možná nejlepší hráč turnaje. Nejmenší na hřišti, jeden z nejmladších, ale vidět byl snad úplně všude. Minimum chyb, obrovská odvaha a chuť hrát. Výborný výkon.

2. Lukáš Šalbaba
A připomínám, že je mu stále teprve 6 let. Přesto byl na hřišti výrazný. Presink, bojovnost a obrovská energie.

3. Borek Král
Pořád ho trochu beru jako nováčka, ale byla tam přesně ta bojovnost, kterou chceme vidět. Často první v podpoře a bez problémů šel i do tvrdších soubojů.

4. Max Grund
Další z mladších hráčů U8. Nebyl tolik vidět jako na jiných turnajích, ale prakticky nechyboval, dobře skládal a nechal na hřišti maximum.

5. Tomáš Trnka
Za poslední dva měsíce možná největší progres v týmu. Starší U8, který by se měl možná nastěhovat do tvarohárny:-), ale chuť hrát obrovská. Těšil se na každé střídání, pořád se hlásil na hřiště, skládal, presoval a byl všude.

Právě těchto pět hráčů nastoupilo v posledním zápase v základní sestavě a předvedlo možná nejlepší výkon RCB na turnaji. Výsledkem byla remíza 4:4 se Slavií, která patří mezi nejlepší týmy v republice.

Ukázalo se také něco, co jsme asi trochu tušili – týmová synergie úplně nefungovala tak, jak jsme si představovali. Mladší U8 často ukazovaly větší chuť a energii než někteří starší hráči. Jenže celý turnaj na mladších hráčích postavit nejde.

Nakonec si tak z Mistrovství České republiky odvážíme 6. místo.

Úspěch, nebo neúspěch? To nechám na každém z vás. Na hráčích, rodičích i trenérech. Každý to má nastavené trochu jinak. Mě osobně to samozřejmě mrzí hlavně vůči týmu a hráčům, kteří si možná chtěli sáhnout na nějakou medaili. Ale sport je i o tom naučit se zvládat zklamání, podívat se pravdě do očí a posunout se dál.

Tým se bude obměňovat, přijdou nové výzvy a nás čeká příprava na další sezonu.

A úplně na závěr – velké díky celé naší komunitě. Rodičům, maminkám, sourozencům, trenérům i všem, kteří kolem týmu fungují. Bez vás by to nešlo.

Díky za sezónu.

Mara