Minulou sobotu jsme po dlouhé zimní pauze vyrazili na celorepublikový turnaj, kde se představily i týmy z německého Frankfurtu.

 

Na turnaj jsme nastoupili se 16 hráči, rozdělenými do dvou týmů. Tým Orange pod mým vedením a tým Black pod vedením Vojty.

 

Tým Orange měl velmi těžký los – čekala nás „áčka“ Tatry, Říčan a Frankfurtu. Se všemi soupeři jsme dokázali místy hrát vyrovnaně, ale nakonec nás přehráli svou dravostí, tvrdostí, zkušeností a větší touhou vyhrát. Zvítězili jsme pouze v jednom zápase proti Přelouči a jeden zápas jsme vyhráli kontumačně. To nás posunulo do skupiny o 19.–24. místo.

V této skupině jsme už nezaváhali a soupeře jsme poměrně jasně porazili. Upřímně ale – tohle není úroveň, kde chceme být. Chceme bojovat o přední příčky.

 

Tým Black byl složený ze dvou zkušenějších hráčů, zbytek tvořili nováčci a hráči z mladších kategorií (U8, ale i U6). Z toho, co jsem viděl, nás trápily velmi podobné věci jako u hlavního týmu.

 

Celkově to působilo, jako kdyby naši tahouni – starší hráči U8 – „šlápli na zmizík“. Nebyli vidět. Zapomněli jsme skládat, zapomněli jsme nahrávat, zapomněli jsme hrát jako tým.

 

⸻

 

Co vidím jako hlavní příčiny:

• Hra pod tlakem

Neumíme zatím hrát proti soupeřům, kteří jsou stejně dobří nebo lepší. Jakmile se dostaneme pod tlak, místo zlepšení výkonu často „vypneme“. Musíme se naučit pracovat i s tím, že prohráváme.

• Boj o míč a rozhodování

Pražské týmy byly výrazně důraznější. Bojovaly o každý míč, skládaly i ve více hráčích, aby zabránily pětce. My často váháme, koukáme a hodnotíme. Rugby je ale o rychlém rozhodnutí – na to musíme reagovat.

• Zimní pauza

Dlouhá pauza bez zápasů je znát. Pražské kluby hrají i přes zimu a zůstávají v tempu, což je u dětí v tomto věku velká výhoda.

• Šíře kádru

Aktuálně nejsme schopni postavit silný tým pouze ze starších U8. Rozdíl v počtech (např. Tatra ~90 hráčů, Říčany ~80) je znatelný i na hřišti – hlavně fyzicky.

• Trénink a příprava

To beru na sebe. Musíme lépe nastavit trénink, rozdělení hráčů podle úrovně a systematicky rozvíjet jejich dovednosti. Zároveň tak, aby to bavilo jak nejmladší (5–6 let), tak starší hráče.

 

⸻

 

Chtěl bych se zároveň omluvit vám i hráčům. Na turnaje jezdím s cílem vyhrávat, ale i prohrávat se vztyčenou hlavou – a to se mi tentokrát úplně nepovedlo. Je to pro mě další zkušenost a výzva. Možná jsem měl na děti ve věku 6–8 let příliš vysoké nároky. S hráči si o tom krátce promluvíme po tréninku – hlavně motivačně.

 

⸻

 

Na závěr bych rád vyzdvihl tři hráče:

• Kryštof Keprda (Orange)

Obrovský příslib do budoucna. Jeden z mála, který opravdu bojoval naplno. Nasazení, které bych chtěl vidět u všech.

• Max Grund (Orange)

Velký progres za poslední rok. Bojovnost a odvaha, s jakou do turnaje šel, byly skvělé.

• Borek Král (Black)

Je s námi krátce, herně se ještě rozvíjí, ale nasazení bylo přesně takové, jaké chceme vidět. Teď to přenést i na ostatní.

 

⸻

 

Děkujeme všem rodičům za podporu a fandění přímo na turnaji.