Quicksilver

Poslední květnový víkend byl tentokrát vyhrazen vrcholu sezóny, tedy Mistrovství republiky, které se mělo konat v Chrášťanech, na hřišti Iuridici. Že je ragby u nás stále na úrovni zahrádkářského spolku se ukázalo velmi záhy, když nám pár dní před výkopem bylo sděleno, že se bude hrát v Chýni, protože domácí hřiště nebude volné. A bude se hrát na rozpálené umělce. 

Myslím, že na tom by nenašel nic pozitivního ani proslulý detektiv Nick Carter, který naopak zcela trefně, i s ohledem na výše zmíněné, identifikoval, kde že se to bude hrát. Nu což, podmínky budou pro všechny stejné, takže jsme si připravili kinesiotapy v přesné délce vzdálenosti z Chýně do Chrášťan (to je samozřejmě kvízová otázka pro pozorné čtenáře).

Tajenku rozlosování se podařilo rozlousknout až den a půl před samotným turnajem a ukázalo se, že kdyby tyto řádky četli zahrádkáři, asi by se po právu ohradili, neboť jsou proti nám profíci. Poněkud velmi nestejně rozlosované skupiny vzbudily zcela relevantní a nahlas vyřčenou otázku, podle čeho se vlastně rozlosování dělo. Na to konto se rozjel bizarní kolotoč komunikace, kdy se i protřelí harcovníci nestačili divit. Holt klíč k losu je střežen víc než korunovační klenoty a přístup k nim má pravděpodobně jen předseda komise, uklízečka, správce areálu a kustod nároďáku old boys. Trenéři dotčených mužstev rozhodně ne. To by tak hrálo, na myšlení jsme tady my! No tak jo.

Cesta na akci probíhala ve velmi dobré náladě, zvláště náš intergalaktický ředitel, který ještě 12 hodin před odjezdem nevěděl, jestli bude připuštěn k akci a na hřišti střídal nálady, jak kdyby trpěl premenstruačním syndromem, se předháněl ve vtipkování. Takže půlka busu byla seznámena mj. s konzistencí ranní stolice, nebo že má v týmu Spencera i Hilla. Někteří se chystali na prosecco družbu, jiní na after party, aneb slovy klasika: Rekognoskuješ trenér a hópneš! Každopádně nás potkal i jeden rébus, když se našlo RCB triko s iniciálami, které se nedají přiřadit k nikomu z dětí. Úplný Krajní meze!  

Přijeli jsme včas, rozbili jsme stan, pozdravili se s ostatními, poslechli si hymnu a o půl jedenácté se šlo na věc. Prvním soupeřem byla Sparta. Měli jsme tradiční pomalejší rozjezd, ale i tak jsme přeci jen byli o dost zkušenější a naše převaha se výrazně projevila ve skóre. Druhé utkání s Olympem bylo o poznání těžší, i tak si ale opět zahráli všichni a brali jsme vítězství. Kruciální souboj nás tak čekal před polednem proti Tatře. Zápas sliboval neúprosnou bitvu a napětí až do poslední chvíle, což se do puntíku splnilo. Oba tábory měly na tribuně významné rodičovské zastoupení, a ačkoliv se po soupeřově vyrovnání na 1:1 zdálo, že psychická výhoda je na jeho straně, naši oranžoví bojovníci dalšími dvěma pětkami strhli skóre na svoji stranu. Tento zápas měl všechno, co od vrcholného klání v této kategorii lze čekat! Následně jsme tak spokojeně šli obědvat. Je třeba poznamenat, že obědy jsme si od Pačesa (díky!) přivezli vlastní.

Pauza byla docela dlouhá, takže rozcvičku před prvním odpoledním utkáním jsme pojali po svém a vzali jsme vozík s proprietami ke hře na výlet po oválu kolem hřiště. Ostatní na nás koukali jak na partu Rainmanů. Vzhledem k věku a duševnímu (dis)balancu musel autor článku, ač nerad, přenechat roli Cruise mladšímu:-). Ony i další naše taneční tučňáčí rozcvičky stály za to, občas je holt třeba upustit páru. 

Proti Petrovicím se opět dostali na hřiště všichni a díky kombinační hře jsme si dokráčeli k pohodlnému vítězství. Pak nás čekaly Říčany, další ze silných soupeřů. Jak se záhy ukázalo, byl to rozhodující mač. Z nějakého zvláštního důvodu jsme upustili od naší hry a snažili jsme se do soupeře bušit a hrát jeho styl, což se nám vymstilo a poprvé jsme prohrávali. Po pauze jsme sice vyrovnali, ale série nepovedených rozhodnutí nás stála pětku z poslední akce a tudíž jsme prohráli 1:2. Někteří kluci po zápase plakali a přísahali, že byla podložená, z mého úhlu pohledu to mohlo být tak i tak, spíše je však třeba říci, že k danému momentu nemělo vůbec dojít. A my na ragby víme, že občas chybujeme všichni.

Bylo tedy třeba děti namotivovat na zbývající dva zápasy a taky jsme začali počítat, protože tři týmy měli shodně po jedné prohře. Zápas s Dragonem jsme po jasném průběhu ovládli v poměru 8:0, podobným skórem dopadl i poslední zápas proti vítězi skupiny B Babicím. Jak jsem psal na začátku článku, rozlosování bylo opravdu "velmi vyrovnané". Suma sumárum tak rozhodovalo skóre z odpoledne, a to hovořilo ve prospěch Tatry, my skončili druzí a Říčany třetí. 

Co dodat. Mrzelo to, mrzelo, nicméně jsme na dívky a kluky pyšní za to, co celou sezónu předváděli a jakou mají mezi sebou úžasnou chemii. Tolik skvělých a sranda momentů jsem za celou dobu trénování v jedné sezóně ještě nezažil! Holt jsou naše děti taková trochu živá stříbra. Díky vám za to a taky díky celému širokému trenérskému štábu, který se snaží všechny bez rozdílu posouvat dál. Díky všem na místě za velkou podporu.

Velké díky posíláme domácí Iuridice, jak se v šibeničním termínu poprala s re-organizací turnaje na cizím hřišti. Respektive oni se neprali, ale tak nějak v klídku všechno zvládli s úsměvem na tvářích! A v neposlední řadě gratulujeme Tatře k titulu, hrála celou sezónu moc pěkné ragby. 

Nic nekončí, jedeme dál!

Ragby zdar!

Foto: Gábina Kolářová