Vzhůru (nohama) na Hanou!

V pátek jsme u nás na RCB měli s drobným předstihem čarodějnický rej, kdy se obzvláště trenérská parta ukázala velmi kreativní stran tanečních kreací, kremací a převleků, nebo tedy asi i tajných přání... No nic, radši nezahýbejme, tedy vlastně nezabíhejme do podrobností. In nomine tetris... Amen! 

Tedy on by byl i ten spiritus (ne zcela sancti), ale Hanáci nám do našich bujarých oslav hodili vidle a stanovili start turnaje už na devátou hodinu, takže jsme se všichni vcelku spořádaně a organizovaně kolem osmé večerní nacpaní špekáčky sbalili a šli pali.

V Olomouci se hrálo na dvou místech, a tak jsme se rozdělili a jeli dvěma busy. Navíc je nás o jednoho míň než Číňanů a do jednoho bychom se stejně nevlezli. Po cestě se kupodivu nic zaznamenání hodného nestalo, což je tedy s podivem. Ale možná už je autor jen imunní vůči obyčejnému virválu. Na Hané nás přivítalo slunce, chlebem a solí domácí šetřili. Vzhledem k přísnému dohledu safeguardů se tentokrát šetřilo i na Starorežné, proslulé domácí kořalce, v které je koncentrováno veškeré utrpení dobrého hanáckeho lidu. 

Do turnaje jsme postavili opět čtyři týmy, jen tentokrát bylo všechno tak trochu vzhůru nohama, protože hned tři mužstva bojovala ve skupině Major, a navíc jsme tradiční podezřelé rozptýlili od sebe, aby se nám ukázali i v jiných sestavách. A jak to dopadlo? Inu, místy to byly rozporuplné pocity. Jako když vidíš padat tchýni z útesu. Na tvoje nový Porsche. Dopředu dobrý, dozadu ementál. Vpředu byznys, vzadu party. Nakonec ovšem převážila pozitiva (sociální jistoty v nedohlednu) a zvláště v druhé půlce turnaje jsme hráli pěkné útočné ragby. Tým White se občas potýkal sám se sebou, ale i tady byly vidět hezké momenty, tvrdé skládky a útočné akce. Díky menšímu počtu hráček a hráčů na střídačce ze sebe všichni vyždímali maximum. Tedy alespoň se nám to tak zdálo. Nicméně nás naši milovaní smradi po příjezdu do Brna vyvedli z omylu, protože po tom všem řádili na RCB jak černá ruka!

Z Olomouce jsme odvezli všechny, jen některým, jako obvykle, chybí čtyři vrstvy poztráceného oblečení, možná je na čase začít děti oblékat trochu střídměji. Po příjezdu jsme ještě stihli zafandit našim mužům v zápase se Zlínem, který vedl náš starý známý Dan Beneš, kterého tímto zdravíme! (Fakt Dane, dnes žádná narážka! :-) )

Tento týden bude poněkud odlišný v tom, že místo pátečního tréninku si na Prvního máje střihneme turnaj v nedalekém Vyškově. Doufáme, že nás přijedete podpořit v hojném počtu!

Ragby zdar!

Foto: Jozef Pajzinka