Kančí hody na Valachách

Týden se s týdnem sešel a v půl sedmé ráno v sobotu se z mlžného oparu nad Svratkou začaly vynořovat postavičky se sportovními taškami. Tento víkend připadl turnaji ve Zlíně. Tedy – původně byly v plánu i nedělní Říčany, jenže nedá se nic dělat: primárně musíme hrát na Moravě, cena autobusů jde pořád nahoru, a vezmeme-li v potaz, že na Valachy jsme jeli dvěma busy, tak to v součtu dá slušnou sumu. Kdybychom chtěli jet ještě do Čech, museli by se všichni vejít do mého hadraplánu, nebo by ho bylo třeba prodat! A abych nezapomněl – článek obsahuje product placement.

Po příjezdu na místo to vypadalo na slušně obsazený turnaj, protože autobusy týmů ragbychtivých dětí obsadily prakticky celé parkoviště. Dokonce se k nám dostala reklamace, že studenti z přilehlé univerzity prý nemají kde zaparkovat. Tak to vypadá, že příští demoška v Baťově městě nebude za právo na sebeurčení ve svobodném Jemenu, klimakterickou krizi nebo jiný běžný bohulibý účel, za který dnes studenti demonstrují, ale za právo na parking! My si teda většinově myslíme, že je všechno v pořádku – bo studenti mají jezdit sockou –, ale přiznejme si to: v RCB je to boomer vedle (trans)boomera! Jak se ovšem záhy ukázalo, busy byly jen z Brna a přilehlých satelitů, protože sever jel o víkendu do Krakova. Dost bylo Brna!

Počasí bylo v sobotu pošmourné, nicméně zánovní trávník na stadionu je stále krásný. Kabinu jsme dostali adekvátní našemu počtu; ze začátku byl jediný problém, jak děti udržet v teple. Ukázalo se, že díky střídmé účasti jsme ve skupině Major jen my, Vyškov a Dragon. Jak správně podotkl kolega – to už jsme to mohli odehrát v Brně. Ve skupině Basic byla ještě Akademie a domácí. Ředitelem turnaje byl nám všem známý Benky, tedy Dan Beneš, který se ujal také role organizátora, moderátora, stavitele hřiště (které bylo jen o tři metry užší), kustoda a kdovíčeho ještě – hotový zlínský JUDr. Haszek Mihály!

Turnaj se rozjel svižně a my byli zvědaví, co s dětmi udělají poněkud jiné sestavy, než ve kterých většinou hrají. Poprvé jsme postavili tři mužstva do silnější skupiny a jedno do skupiny rozvojové. První dva zápasy všech týmů byly o nervy trenérů, protože někteří dobrodinci se po hřišti motali, jako kdyby ochutnali místní destilát ze švestky – a s naší hrou to mělo pramálo společného. Nicméně pár decibelů navíc z hlasivek a lehké rozkoukání výrazně pomohly a následující utkání už snesla přísnější měřítka. S postupujícím časem rostl náš výkon – a lehce i nervozita domácích, protože po nás hráli místní muži s Petrovicemi. Jaké pak bylo polední překvapení, když se zjistilo, že jsme dokonce v lehkém časovém předstihu, což nejvíce fascinovalo Dana, který vypadal, že vůbec netuší, jak k tomu mohlo dojít :-) I to se ale počítá, Benky jel prostě nad plán!

Po skončení akce jsme se vydali prozkoumat místní nabídku proviantu – a došlo na další překvapení. Homo rugbiensis, tedy člověk ragbyový, tradičně zvyklý na různé párky v rohlíku apod., byl najednou postaven před kuchaře v rondonu s vybranými mravy a nerezovými profi várnicemi skrývajícími nejedno tajemství. Napřed jsem myslel, že mám halušky, ale oni opravdu měli řízek! A nejen to – dokonce další tři plnohodnotná teplá jídla. Tímto zdravíme Catering U Barcuchů, který to spískal! A poděkování samozřejmě míří i k domácím Kancům.

Po druhé hodině bylo kompletně dohráno. Dan s úsměvem od ucha k uchu, signifikantním to jeho znakem, vyhlásil všechny a všechno. My jsme poté sbalili svých pět švestek, což je trochu symbolické, protože každý znalec ragbyové historie ví, že u nás tento sport pra-původně vznikl na Valachách a podoba šišky se švestkou není čistě náhodná. Stopka je pryč kvůli aerodynamice.

Příští víkend odehrajeme v Praze výběrový celorepublikový turnaj PYRF, na který bereme dvě mužstva. V týdnu tak řádně potrénujeme, abychom předvedli na Strahově to nejlepší, co umíme.

Držte nám palce!

Ragby zdar!

Foto: Zuzka Mládková