Mládežnická ragbyová sezóna v ČR je u konce a my stále nemáme dost, tudíž i ti z nás, kteří mají na paměti co všechno už se nám ve Vídni stalo, respektive nestalo, jsme se zaradovali nad tím, když přišla pozvánka na Movember cup, což je tradiční rakouský turnaj ve volném stylu všech známých i neznámých bojových umění, tvářící se jako ragby. 

Tedy našli se i osvícení jedinci, kteří brblali nad tím, proč jedeme směr C a K mocnářství, když jediná pořádná událost, návštěva Žán Klóda, se zrovna konala v Praze, ale jak už to tak bývá, moudré hlasy byly překřičeny a většina nedbala výstražných znamení z minulosti. Vždyť i takový kanón jako Falco se z Vídně kdysi odstěhoval, nicméně dá se říci, že zrovna v jeho případě to nebyl úplně nejlepší nápad. 

 

Současně s mládeží měli do Vídně vyrazit i hráči naší eufemicky nazvané kategorie Open, aby posílili tým spřátelené RA Brno a sehráli historicky první mezistátní ragbyové utkání, v kterém bude součet věku hráčů na hřišti korelovat s aktuálním letopočtem. Tato kategorie má v českých zemích hymnu familiérně nazvanou Funebráci, pro mezinárodní zápasy používá mondénní verzi The end. Což ne vždy musí nutně znamenat konec, své o tom ví třeba uživatelé end-o-protézy. Ovšem faktem je, že při sobotním klání údajně hned vedle sanitky stáli pohřebáci. Každopádně pokud chcete někomu z hráčů našeho týmu udělat na Vánoce radost, kapesním defibrilátorem určitě nezarmoutíte. 

 

Pohříchu však byli kluci z Open jediní, kteří nakonec do Vídně vyjeli. Bylo nám trochu podezřelé už v týdnu před turnajem bohorovné ticho, po druhém čtvrtečním dotazu přišla z Rakouska strohá odpověď, že už mají plno a nemáme jezdit. Feri tale is over. Což teda zamrzelo o to víc, že jsme se těšili, jak si v Rajchu levně nakoupíme Nutellu, když náš Péťa v týdnu zjistil, že je všude levnější než u nás. Uf, ještě že naši boys tohle nejí :-)

 

Každopádně tedy vyvstala otázka co teď, po našem co včíl? Ze začátku to vypadalo bledě, že si můžeme dát tak maximálně sprchu v kukuřici. Naštěstí máme mezi námi jistého progresivního mladého muže jménem Epic, který vylovil ze své mladé paměti vzpomínku na jeden vydařený výlet z minulosti, který jsme úspěšně zrecyklovali. V sobotu ráno jsme tedy nemuseli vstávat v nekřesťanskou hodinu, ale pohodlně v devět ráno jsme se setkali na RCB a vyrazili jsme vstříc svatomartinskému dobrodružství. 

 

Výlet zahrnoval cestu přes medlánecké letiště do Technického muzea, děti byly rozdělené do týmů a luštily kvíz, který jim navíc srozumitelnou formou přiblížil legendu o svatém Martinovi. V Technické muzeu byl skvěle připraven průvodce, který dětem poutavě přiblížil historii mnoha muzeálních artefaktů, to bylo asi poprvé, co jsme viděli boys ani nedutat. Navíc mají v muzeu i solidně velkou hernu a kdo si hraje, nezlobí, takže výlet čítající spoustu dětí i rodičů hodnotíme velice kladně. Po jedné hodině odpolední jsme se rozloučili a všichni vyrazili vstříc svatomartinské huse a modlitbě za zdraví dobrodruhů ve Vídni.

 

Nakonec všechno dobře dopadlo, z Vídně přijeli všichni jakž takž zdraví a děti mají další nezapomenutelné zážitky. Takže je otázkou, jestli z toho neudělat novou tradici. Zatím pokračujeme v trénincích venku a nejpozději 10. prosince se zase všichni potkáme, tentokráte na tradičním prosincovém setkání ve VIDA! parku.

 

Ragby zdar!