Poslední říjnový víkend si pro turnajové klání vyhradil Vyškov a dlouho to vypadalo, že tato volba není úplně šťastná. Asi díky rostoucímu počtu vlastenců v našich "lůzích" a hájích nebylo dlouho jasné, jestli se turnaj uskuteční, nebo dají lidé přednost slavení státního svátku. 

 

Ve čtvrtek večer však přišla dobrá zpráva, turnaj ve Vyškově bude! Tedy jak se to vezme dobrá. Někteří protočili panenky, jiní, třeba milovníci Guns N´roses a jejich fenomenálního songu Welcome to the jungle, zaplesali. Jen Bůh ví, proč se hraje ragby zrovna ve Vyškově, nicméně jeho cesty a rozhodnutí jsou nevyzpytatelné a tak jsme opět po nějakém čase museli na toto obskurní předměstí Prostějova, které by, kdyby se vyhlašovalo nejškaredější město republiky, skončilo stoprocentně druhý, hned za Prostějovem. 

 

Výčet místních legend je dlouhý (i výčep), nicméně světská sláva polní tráva. Na stranu druhou jsou i tací, kteří jsou na tom dnes vlastně lépe než dřív, kdy dali stovku pod dvanáct vteřin, zatímco dnes ji dají, v podobě dvojitýho rumu na ex, za vteřiny dvě:-) Doufejme, že nikoho z nich nepotkal pád v ebrietě.

 

Poté co nám bylo minule v patráku těsno a někteří to chtěli hnát na štok (nebo na Stock, kdo ví...) jsme se tentokráte museli spokojit s obyčejným busem a dokonce i Hunt měl absenci, asi někde ve Starovičkách věšel vlaječku do okna, aby byl vidět :)  Předpověď hlásila mírné mraky, nicméně v Norsku samozřejmě nevěří tomu, že někdo jede tímto směrem, tak se moc neobtěžují se zjišťováním skutečného status quo. Takže lilo celou cestu a terén na místě tomu odpovídal. 

 

Domácí se poněkolikáté neúspěšně pokusili areál ozvučit, ovšem výsledek byl velice podobný tomu, když kdysi Za Lužánkami, které nebudou, protože vlna z Brna se spíš proměnila na lajnu, hlásil legendární Ivan Quirenz o přestávce výsledky "Píta Semprse", nebo Jardy Sakaly a slyšet byl sotva na nejbližší tribuně. Ale byl nám divný mumraj trenérů před budovou, navíc znalci esperanta potvrdili, že praskání v místním rozhlase opravdu znamená pozvánku k trenérské schůzi. Měli pravdu. Po seznámení se s průběhem turnaje se tedy šlo na věc. 

 

Účast našich dětí vydala na dvě mužstva, která se střetla se soupeři ve dvou skupinách a dokonce i na dvou hřištích. Orange změřili síly s Akademií, Dragonem, Vyškovem a Havířovem, zatímco Black vyfasovali Vyškov 2, Zlín a Olomouc dvoukolově. 

O několik opor oslabení oranžoví předváděli od začátku turnaje velmi bojovný výkon a zvláště v utkáních s Dragonem i Akademií napnuli síly na maximum. Odměnou jim byla fůra skládek, hromada pětek a dobrý pocit ze hry. Poprvé v tomto týmu nastoupila Mia a vůbec se mezi zkušenějšími bombarďáky neztratila. 

 

Tým Black bojoval tradičně ze všech sil, což někdy u nových hráčů zahrnuje i boj s vlastními končetinami a koordinací. Ale začátky bývají mnohdy složité a u všech hráček i hráčů je vidět značný progres, což nás naplňuje optimismem, že nám nešediví vlasy zbytečně (tedy těm z nás, kterým ještě má co šedivět). Kluci do toho dali všechno a pětky i skládky padaly jako na běžícím páse. První dvě pětky v kariéře (a čtyři skládky navrch) položil i David S., k čemuž mu gratulujeme! Jen tak dál, synku!

 

Turnaj skončil kolem poledne už za slunečného počasí. Přebrali jsme všechny dobroty, královsky se rozdělili a převlékli jsme děti do čistého ošacení, které v mezičase, než se dohrál turnaj desítek a dvanáctek, doznalo značných změn v barvě. Děti neměly dost, tak si udělaly další mini turnaj mezi sebou. Takže je hra baví a to je dobře.

 

Kdo neměl ani poté dost, a vydržel až do deváté hodiny večerní, ten mohl vidět ve finále RWC reklamu na to, jak prohrát zápas, který se snad ani prohrát nedá. A po vítězství JAR se přesvědčit, že jestli je Nohavica ukázkový trenkař, elitní mlýnovka jihoafričanů Faf de Klerk to má trochu jinak a malinko tak bortí mýtus o tom, že slipy a apartheid mají jedno společné, tedy že utlačují:-) 

O chuti se nediskutuje, aneb proti gustu žádný dišputát. A ať už jsou naši boys trenkaři nebo slipaři (uznávám, že tato podkategorie je poněkud přehlíživá k něžnému pohlaví), přejeme jim, ať se třeba jednou na RWC představí. K tomu jim dopomáhej Bůh a naše trenérské rady.

 

Ragby zdar!

 

P.S. Jako vždy se pod vyboldovaným textem ukrývají odkazy odkazující k ději v textu:-)