Po úspěšném celorepublikovém turnaji v Olomouci jsme byli zvědaví, jestli obstojíme i ve větší konkurenci v Praze. Není to tak dávno, kdy jsme koukali týmům z Čech na záda a když se zadařilo, skončili jsme kolem šestého místa, nicméně v posledních letech jsme se dost namlsali. Slovy Doroty Máchalové...: "Vůbec nechápu, jak jsem mohla tolik let žít po selsku" :-) Ovšem sportovní úspěch není zadarmo a my na něm poctivě dřeli už od soustředění. Pokora. To je to správné slovo. I přes úspěchy zůstáváme pokorní a makáme dál.

 

Po jarní zkušenosti, kdy jsme přijeli za osm minut první zápas, jsme tentokráte dorazili včas a přivítalo nás přívětivé počasí. Na poradě trenérů se obzvlášť řešilo ne/vytrhávání míčů soupeři, a když jsme se všichni shodli na tom, jak to bude, hned v prvním zápase si soupeři stěžovali, že to děláme blbě. Asi bude třeba si v klidu někde sednout a prodiskutovat sporné pravidlo. Ideálně u láhve vína. Protože ve víně je pravda. A cukr.

Pořád mi totiž nedochází, jak přesvědčit šestileté krvelačné bojovníky, kteří přijeli z hezčí části naší republiky, aby vyrvali ceněnou trofej z rukou barbarů, kteří ještě dnes jí dřevěnými příbory, o tom, že je potřeba vyčkat pár vteřin na to, než nám soupeř laskavě odevzdá míč. 

 

Zmíněné první utkání proti Tatrovce se nakonec ukázalo jako nejtěžší v celém turnaji. A navíc ho ozvláštnil zbloudilý pes, který vběhl na hřiště a chvíli přemýšlel, s kým bude hrát. Nadřeli jsme se na vítězství dost, ale taková vítězství chutnají obzvlášť sladce! Následovaly zápasy s jednoznačnějším vývojem, proti Iuridice, Olympu a buldokům z Babic. Děti hrály krásně, týmově, komunikovaly, pomáhaly si a celkově byla v týmu velice dobrá nálada.

 

Kolem poledne jsme zašli na oběd s již zmíněnými dřevěnými příbory, takže kromě kulinářského zážitku z řízku s bramborem jsme si odvezli i pár třísek v puse:-) Domácí objednali hezké počasí bohužel jen na dopoledne, takže odpolední program pokračoval v dešti.

 

K všeobecnému překvapení se do finálové skupiny o 1.-4. místo kvalifikovala ještě Akademie ve společenství s Olomoucí, Dragon a nepřekvapivě Říčany. Že by šla Morava konečně vpřed? 

V prvním odpoledním utkání jsme přehráli Akademii (hrálo se tentokráte 2x5minut), pak i Dragon a čekalo nás velké finále s Říčany, našim tradičním soupeřem i rivalem. Kdo čekal urputnou bitvu s přetahováním se o každý míč, ten byl asi zklamán. Ne tak my, protože utkání se hrálo od začátku dle našich not a výsledkem bylo vítězství 5:0. Když už zde byla řeč o víně... Tak naše ragby zrálo jako dobré víno. Od prvního zápasu jsme se zlepšovali a ve finále to byla opravdu moc pěkná hra se vším všudy. Naše ragby je holt potřeba podávat, stejně jako kvalitní červené, v teplotě cca 12 stupňů, má silnou chuť odspodu a někde v pozadí je cítit jemná kyselinka a pořádný říz :-)

 

Poté následoval ceremoniál a dekorace vítězů, to jsou vždy příjemné chvíle. Domácí spíkr nás pochválil za dlouhodobou kvalitní práci s mládeží, čehož si vážíme, nakonec nám tedy naši Pražané porozuměli a to je dobře. Děti dostaly za odměnu/trest jako obvykle návštěvu v mekáči, takže sajtna radovanec a hurá do slunné moravské Kalifornie.

V sobotu se těšíme na další turnaj do Zlína, kde se potkáme se zbytkem Moravy.

 

Ragby zdar!