13.10.2023
Víkendové premiéry
První říjnový víkend jsme odehráli další turnaj, tentokráte na hřišti brněnského Dragonu, takže jsme se mohli vyspat déle než bývá o turnajových sobotách zvykem. Také doprava je o víkendu v Brně v normálu, takže se člověk nemusí šinout městem rychlostí 30 km/h, což je vlhký sen mnoha současných idealistů. Jinak to ovšem bylo klasické turnajové, protřelými mazáky známé, Včera dnes a zítra.
Kolem deváté hodiny se to v cacovické kleci začalo hemžit oranžovou, osmiček se nás sešlo více než dvacet. Zlí jazykové tvrdí, že švédsky stačí umět počítat jen do tří, ke slovu tak i v sobotu přišel stejný počet sad dresů, které jsme dětem převlékli na tribuně, neboť kabiny tentokráte nebyly k dispozici. Naopak nad obvyklý rámec byl k dispozici stánek Macron, od kterého si mnozí slibovali provětrání peněženek díky cennému merchandisingu, který se ovšem smrsknul na pár artefaktů a vitacit. Doufám, že po něm nikomu nenarostly rohy, a zůstalo jen u, všem vyrůstajícím v osmdesátkách a zkraje devadesátek známého, barevného jazyku. Další zajímavou novinkou, a to z naší stáje, bylo množství knížek, které si s sebou vzali účastníci turnaje a jejich doprovod. Renesance RCB, aneb antický ideál krásy těla i ducha se vším všudy! Třeba nás časem bude sponzorovat Knihovna Jiřího Mahena, to bychom byli světový unikát!
Díky brněnským týmům se zvedla turnajová účast celkově, takže jsme letos poprvé mohli hrát ve výkonnostních kategoriích Major a Basic. A poprvé co pamatuji jsme hráli na bočním hřišti za tribunou, které bylo velice pěkně připraveno. Našim dresem pak byli pokřtěni i tři turnajoví nováčci. Aby děti zklidnily hormon, před každým utkáním jsme se snažili mužstva rozcvičit a trochu navnadit. Což vzalo za své již asi po půl hodině, kdy byla "kontemplace" s mírným přesahem do zklidnění stavu mysli torpédována větou, pronesenou nevinným tenkým hláskem: "Trenére, on mě drží za pindíka". Jak se to dětem, držícím se v kruhu za ramena povede, je mi záhadou, ale na stranu druhou už toho člověk na turnajích dětí a mládeže zažil tolik, že to vlastně ani nepřekvapí :-) No dobře, takže z hrušky zpátky na zem.
Black a White se hned v prvním utkání střetli spolu a zápas nabídnul báječnou podívanou. Akce střídala akci, ještě páteční kamarádi si nedali zadarmo ani centimetr hřiště a výsledkem bylo skóre 5:4. V dalších utkáních jsme poměřili síly s domácím Blackem a smíšeným týmem Barbariens, všechny zápasy byly bohaté na krásné momenty, skládky, spolupráci i nesmlouvavý boj. Dali jsme spoustu pětek, první v kariéře položil Honzík a dvě dívky, Mia s Gabčou. Všem moc gratulujeme!
Zkušenější tým Orange napřed vcelku pohodově porazil Vyškov, aby vzápětí narazil na poněkud silnější kalibr v podání domácích a poté Akademie. Další turnajovou premiérou totiž byl fakt, že jsme Tondu nechali hrát za desítky, aby naši bombarďáci převzali zodpovědnost na sebe. Moc se nám nechtělo, dokonce jsme oprášili i staré nedobré "debaty" nad míčem, kdy čtyři hráči usilovně koukají na ležící balón a snaží se ho hypnotizovat, aby jim vyskočil do náruče. A on, tedy ona, mrcha jedna šišatá, sveřepě leží a leží na zemi, podobně jako sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc, dokud si jej nevezme soupeř a nedá nám pětku.
Ačkoliv jsem měl tentokrát ke svěřencům nemalé výhrady, všechna utkání jsme příkladně odbojovali a ve hře byl vidět další posun k týmové spolupráci. Jak říká stará trenérská pravda, někdy vyhraješ, jindy se poučíš.
Turnaj, který se tentokráte i díky souhrnné účasti 280 dětí protáhnul až do půl třetí nám ukázal, co se nám daří, na čem je třeba pracovat a co rozvíjet. Každopádně děti vypadaly spokojeně a to je nakonec to nejdůležitější.
O víkendu jedeme s jedním týmem na největší podzimní turnaj PYRF do Prahy. Bude to řežba, tak nám držte palce!
Ragby zdar!
