Tři vítězné poločasy v Havířově

Čas letí jako splašený, jak pěl klasik Karel, a kolotoč podzimních turnajů s ním. Příští zastávka: Havířov! Obvykle v termínu turnaje pořádají domácí na hřišti i městské slavnosti, což mívá za následek jednak to, že si zničí trávník, druhak ovšem bývá šance se vyfotit nikoliv klasicky pod háčkem, ale třeba u labutí Tentokráte ovšem havířovští slavili už o týden dřív. Škoda.

Říkali jsme si, že už snad doslavili i všichni ostatní a turnaj bude mít minimálně takovou účast jako v Brně, nicméně opak byl pravdou. Respektive účast byla jako přes kopírák s Ostravou o dva týdny dřív. Severské detektivky táhnou, sever Moravy evidentně míň. My přivezli dva týmy, z Brna dorazila ještě Akademie a jeden tým dali do kupy domácí. Je mi třeba záhadou, jak je možné, že v aglomeraci velikosti Ostravy nedají dohromady aspoň pět dětí do U8... Vstávat v pět třicet jedna, jet dvě a půl hodiny busem a pak odehrát zápasy, které jsme si mohli dát i v Brně a ušetřit ranec za bus, quo vadis moravské ragby..?
Jak by řekl další klasik, nu což, tak jsme se přizpůsobili a vyrazili vstříc soupeřům, kteří byli k mání. Tedy nejvíc nás prověřil terén a povětrnostní podmínky, které byly tentokráte na pomezí severu, skotské vysočiny a Walesu, kde je prý třikrát víc ovcí než lidí. Ještě že v ČR těch ovcí máme podstatně méně:-)

Co dodat k samotné hře? Rozvojové výsledky typu 10:1, 11:2 apod. nás ani soupeře bohužel moc neposouvají. Jediné vyrovnané utkání bylo derby Orange s Blackem, kdy jsme děti rozhodily do podobně silných mužstev a výsledek byl 6:5. V jednoznačných zápasech jsme toho ani moc nového nevyzkoušeli, tak aspoň kvituji s povděkem, že se nikdo nezranil, i když třeba Šimon měl po podklouznutí plnou pusu trávy. Tedy možná to bylo tím, jak zápasy doslova žral:-)

S koncem turnaje se opět rozpršelo, takže domácí udělali vyhlášení improvizovaně ve vestibulu blízké haly. Děti si tak přebraly dobroty pod dohledem místního přísného vratočuče a s výhledem na automat na rozpustné kafe. Změna je život. 

Po převlečení následoval tradiční havířovský třetí poločas v místním KFC, kde jsme konečně zažili i nějaké dobrodružství. Obsluha totiž zcela evidentně nebyla připravena na nápor hordy našich dětí a podle toho to taky vypadalo. Záhy došel toaletní papír, takže jsme jednomu z našich chlapců museli půjčit balení papírových kapesníčků. Jaké bylo mé zděšení, když balíček nesl zpět. Naštěstí přinesl jen prázdný plastový obal :-) Třídíme odpad už od malička! Všude je těžké sehnat lidi do gastra, obávám se však, že v Havířově to po našem odjezdu bude ještě těžší. Doufáme, že se naší návštěvou zvednula jen tržba a ne počet sebevražd, neboť při odchodu vypadala místní obsluha jako parta zombíků, což byla mimochodem oblíbená hra našich svěřenců, při které předváděli neuvěřitelnou invenci. Hru jsme zatrhnuli ve chvíli, kdy se chlapci začali skládat na dlažbě před KFC.

Cesta zpět proběhla v klidu a se spoustou všetečných dotazů zvláště od nováčků, kteří se rozkoukávají i v autobuse. Ze všech zodpovězených dotazů vybírám bezelstné: "Kam si mám sednout, abych seděl vedle Filipa?" Ano, správně, sedni si vedle Filipa. Máme nejen pověstného Filipa, ale i spoustu dovedností, které jsme následně ukázali na první celorepublikovém turnaji v Olomouci. Ale to už je jiný příběh.

Ragby zdar!