Poslední turnaj jarní sezóny jsme odehráli v Brně-Cacovicích, na hřišti Dragonu. Opět tedy nebylo potřeba brzkého vstávání a starší ročníky možná i zavzpomínaly jaké to je, jít za slunečného sobotního rána, takříkajíc od kuropění, místními ulicemi z legendárního Svatoboje, případně Omegy, obojí se nachází co by kamenem dohodil. Pokud mají zmíněné ročníky stejné vzpomínky jako autor článku, pak se jednalo spíše o chůzi, kulantně řečeno, vratkou (aneb vratkou chůzí míjím múzy). Případně jak říkal Vladimír Menšík, rodák z nedalekých Ivančic, chůzi sešívanou, což asi netřeba dále rozvádět.

 

Svatý boj se ovšem nekonal, bohužel i díky mizerné účasti. My chápeme, že třeba kluci ostravští už ukončili sezónu, aby v době zvýšených cen energií mohli zavčas rozpustit led, nicméně co rozpouští třeba ve Vyškově, to nám není známo. Možná inspektora Trachtu, ačkoliv ani po detailním prozkoumání Mistrova díla nebylo jasně dokázáno, že by kdy navštívil Vyškov! Možná za to tedy můžou zvýšené náklady na dopravu do celých 50 km vzdáleného Brna, těžko říct, spíše tedy tipujeme zvýšenou lenost. Škoda, turnajů na jaře nebylo tolik... 

Ocenění si tak zaslouží všichni zúčastnění, které tvořily tři týmy domácích, tři týmy RCB, Akademie, Olomouc a Havířov U13, což je tradiční prazvláštní tým, skládajícíc se z různých hráčů různého věku i pohlaví, něco jako basketbalový Harlem Globetrotters, u nich člověk taky nikdy neví, s čím se vytasí a kdo za ně bude hrát. 

 

Nakonec nikdo nechtěl hrát s námi. Tedy s Orange týmem. Což nám bylo oznámeno pod rouškou anonymity na trenérské schůzce. Naštěstí soupeři sebrali odvahu, a tak i oranžoví sehráli dvoukolový turnaj. Dalším překvapením byl rozměr hřiště, který byl poněkud větší, konkrétně o pět metrů na šířku, což je prakticky o třetinu víc, než je standartní rozměr. Docela nevinně a s úsměvem na tváři jsme se to jali říct organizátorům, odpovědí nám bylo kyselé konstatování od jakési prý místní legendy, že aspoň máme na co svést neúspěch. Ehm, zvláštní. Ale holt legendy asi žijí už jen z podstaty věci, kupředu levá, zpátky ni krok. Že máme cosi jako pravidla, to je asi zbytečné zmiňovat a doporučujeme příště nastoupit na plac třeba v sedmnácti lidech :-)

 

V deset hodin se na rozpáleném, ovšem skvěle střiženém a hustém trávníku, rozhořely poslední jarní boje. Kluci z týmů Black a White statečně vzdorovali všem soupeřům. Obzvláště vyzdvihujeme Vítka, který i přes (zatím) nevelkou postavu bojuje turnaj od turnaje jako lev, a i když to občas bolí, s vervou sobě vlastní (asi rodinné DNA), se vždy zase vrátí do sportovní vřavy. Za zmínku stojí také navrátilec Jarda, který díky své (opět rodinné DNA) figuře boural jednoho soupeře za druhým, čímž si vysloužil frenetický aplaus z hlediště. Doufejme, že se v nové sezóně uvidíme dřív, než na posledním turnaji.

 

Oranžový tým postoupil líté boje taktéž, zvláště natěšení byli kluci z Olomouce. Až tak, že z nejmenovaných úst na lajně, poté co se skóre prvního utkání přehouplo do dvouciferné podoby v náš prospěch, zazněla hláška: "Vyčíhej si ho a dej mu na játra!" Gratulujeme, jednočlenná komise, jejímž předsedou je pisatel článku se jednohlasně shodla na tom, že tento výrok je hoden ocenění debilita roku a je zcela evidentní, že helmu by neměl nosit jen mazánek Janoušek. Nu což, občas i kalné vody člověk potká na pouti ragbyovým světem mládeže. Každopádně jsme na poslední turnaj opravdu postavili nejsilnější sestavu, i ti největší bombarďáci tak dostali možnost se rozloučit s osmičkovým dresem. A rozloučili se, jak jinak, parádním výkonem. Hráli jsme týmově, kreativně, tvrdě... stejně jako v celé sezóně se na to krásně dívalo. 

 

Pro holky a kluky ročníku 2015 to byl poslední turnaj v U8. Někteří hráči strávili v osmičkách polovinu života:-), jiní přišli časem, nebo nám je dodala sluníčková akademie U6. A všichni dohromady utvořili tým, který jsme trenérsky formovali tak, aby to děti bavilo a šly na hřiště s tím, že si chtějí hru užít a být i úspěšní. Byla to neskutečná jízda, která vlastně začala už tím, že jsme se nepodělali z čínské chřipky a makali jsme dál, jak jen to ve ztížených podmínkách šlo. Bojovali jsme, podporovali jsme se, ať už mluvíme o dětech, nebo rodičích, zažili jsme bezpočet vypjatých chvil, které také formovaly charakter jednotlivých hráčů a nejen jich. Klobouček přátelé, to co jste dokázali půjde jen stěží překonat. A i my dospělí jsme se toho s vámi spoustu naučili! Bylo nám ctí strávit s vámi kousek času!

 

Pokračujte, držíme vám palce, ať jste stejně jako v osmičkách úspěšní i ve vyšších kategoriích. Nakonec i po okřídlené větě použité Oldřichem Novým ve filmu Kristián a v názvu tohoto článku, přichází výčet destinací, kde filmový hrdina byl a co viděl. Přejeme vám, aby vaše ragbyová kariéra byla neméně pestrá a procestovali jste s naším krásným sportem celý svět. Mějte však na paměti, že... talent Tě dovede ke dveřím, ty ale otevře až Tvůj charakter. Díky za společné chvíle na cestě do zádveří!

 

Bon voyage!