Vzhledem k blízké dojezdové vzdálenosti z Brna, a tudíž nikterak časnému vstávání, jsme věřili v plnou účast a mohutnou podporu z hlediště. Opak byl pravdou a sešlo se nám tolik omluvenek, kolik dostal naposledy Lojza Hadamczik, když se omylem stal trenérem hokejovýho nároďáku. Sice tak nějak komunitně chápeme, že dobrovolně se do Vyškova nikomu nechce, je to takové unylé město bez chuti, něco jako smažák s hranolkama, ale dvakrát do roka by to snad šlo, no ne přátelé? Samozřejmě je i možné, že se nám někteří rodiče obrátili na víru a trávili čas v sobotní škole katechismu, aby pak na mši v neděli mohli přijímat alkohol z těch jediných správných rukou, tedy z rukou faráře. Chválíme ty, kteří přijeli!

 

Na turnaj jsme postavili dvě mužstva, jedno do skupiny major, druhé do basic. Osmičkový turnaj se hrál na zmíněném bočním hřišti, a díky disciplíně všech zúčastněných ubíhal svižným tempem. První překvapení nás čekalo hned na začátku akce, kde se vzal, tu se vzal, aneb jak by se řeklo jemu srozumitelnou angličtinou: where he married himself, here he married himself, zjevil se na trávníku jako rozhodčí Juan. To je od něj pěkné, že se po všech veleúspěšných štacích u moravských ragbyových velkoklubů vrátil na začátek a pískal naše děti! Naše nadšení neznalo mezí, cítili jsme se jako Harrison Ford, když se po letech setkal s Kraťasem!

 

Říká se, že po hodech přichází půst, ale to tentokrát neplatilo a i ve velmi oslabené sestavě jsme hráli pěkné ragby. Zápasů sice nebylo moc, ale i tak jsme ukázali herní vyspělost, nadšení a touhu si pěkně zahrát. Velkou radost nám udělal také tým Black, který se pustil do všech soupeřů pěkně od podlahy a nedal nikomu ani metr zadarmo. Některé akce, při kterých děti skvěle komunikovaly, běhaly si do podpory a nekompromisně zakončovaly, byly doslova spektakulární! Stejně tak jsme zkoušeli skládat beze strachu. Vrcholem pak bylo utkání s Havířovem, kde padlo asi patnáct pětek a byl vidět strhující boj, ke kterému výrazně přispěli i Slezané. Pravděpodoně se také zařídili dle slov jejich barda Jarka Nohavici, který tvdí že: "Důležitá u hráčů je snaha, byť není koksovatelná".

Na závěr jsme si v kombinované sestavě zahráli přátelák s Olomoucí, který dopadl vítězstvím soupeře, což v hanáckém táboře způsobilo druhé Vánoce, radosti bylo jako na Starém Bělidle.

 

Už zítra nás čeká poslední turnaj jarní sezóny, a to na hřišti brněnského Dragonu. Omluvenek je zatím jako šafránu, což je dobře, takže se těšíme, že si turnaj užijeme v plné polní. Budou to navíc poslední osmičkové zápasy pro děti ročníku 2015, které se stylově s kariérou v U8 rozloučí v Brně. Přijďte nás podpořit!

 

Rugby zdar!