Třetího červnového dne Léta Páně 2023 si český ragbyový rybník dal dostaveníčko v kolébce tohoto sportu u nás, tedy v Brně. Ano, kdo to ještě neví, tak o pár kilometrů dál, na Střeláku, se odehrálo v roce 1926 první ragbyové utkání v Československu a organizoval ho sám Ondřej Sekora, jehož jméno pyšně nese náš areál. Od té doby uteklo ve Svratce mnoho vody a tak se k sobotnímu menu podávalo Mistrovství republiky. Symbolicky to bylo v kategorii, která má k Ferdovi Mravencovi, nejen velkým statečným a dobrosrdečným srdcem tak nějak nejblíž, tedy v osmičkách.

 

Menu to bylo třináctichodové, což by v Grand restaurantu pana Septima sice stálo zato, ale nám to přišlo přeci jen poněkud chudší, protože mnohé týmy, prý díky mizerným vyhlídkám na úspěch, nedorazily. Nicméně nejtěžší kalibry přijely porvat se o titul Mistra republiky všechny!

 

Už po deváté hodině ranní se do našeho perfektně připraveného areálu začaly trousit pestrobarevně oděné výpravy z celé republiky, které jsme poskládali šikovně do šaten i stanů. Každý má své rituály, ragby nevyjímaje, což dokázal činovník z nejmenovaného klubu, jako nepatrnou nápovědu k případné identifikaci uveďme pohoří na Slovensku a automobilku z Kopřivnice, který se v naší, původně dívčí šatně, neváhal před koučováním řádně navonět. Bezděky tak dal vzpomenout na legendární cyklistický výraz MAMIL, námi upravený na Mom´s man in lycra. I když... třeba nám jen nechtěl zavánět Prahou...

 

Po tradiční poradě trenérů se o půl jedenácté rozběhl nejdůležitější turnaj sezóny. Hrálo se ve třech skupinách na třech hřištích. Nám připadla čest hrát naproti klubovně na hřišti, kterému by se dalo říct hlavní, ale také jsme měli skupinu pětičlennou, což znamenalo o zápas navíc. Před prvním utkáním jsme vyfasovali lódnu ovoce a zeleniny od rodičů Tori jako zásobárnu vitamínů a připomínku songu od Helmutů. Díky za to! Na plac vyběhla šťastná třináctka tvořená hráčkou a dvanácti hráči.

 

V posledních letech má naše účast na všech celorepublikových turnajích vždy nějakou zajímavou zápletku. Tentokrát jsme si ji, asi pro jistotu, rovnou napsali sami v prvním zápase. Hrát se jinde než v Brně, přičítali bychom výkon v prvním utkání proti Petrovicím tomu, že tým ještě spal, nicméně tady to bylo jinak. Petrovice jsou velice kvalitní soupeř, ale i tak jsme zbytečnými chybami nedovedli utkání k vítěznému konci. Hosté dávali body jak přes kopírák a navíc vyrovnali z poslední akce poté, co jsme měli míč v držení. Začátek jako hrom! A hromy blesky lítaly i na pozápasové poradě. Pěkně se nám díky tomu vyčistilo nebe a šlo se dál. S vědomím, že teď už není prostor pro zaváhání, protože do finálové skupiny postupují vždy dvě mužstva z každé základní skupiny a výsledek s druhým mužstvem se sem přenáší. 

 

Druhý zápas proti Vyškovu byl ještě stále poněkud mdlý, ale sedmipětkovou výhrou jsme si trochu spravili chuť. Následovalo utkání proti Babicím, které mají rok od roku lepší výsledky a týmy. Mírné obavy trenérů kluci rozptýlili tím nejlepším možným způsobem, tedy soustředěným, odvážným a obětavým výkonem. Přesvědčivou výhru jsme následně potvrdili demolicí Sparty, která přijela s velice mladým a spíše zkušenosti sbírajícím mužstvem. To bylo z dopoledního programu vše a šlo se na tradiční řízek.

 

Po něm jsme šli prozkoumat odpolední rozlosování a k našemu překvapení nás hned v prvním utkání finálové skupiny čekaly Říčany, soupeř největší, s kterým se v posledních letech taháme o vítězství. Na tento klub by se dal napasovat slavný citát Garyho Linekera o fotbale, jen s tím rozdílem, že stejným hegemonem jako Němci ve fotbale jsou oni v českém rugby.

 

Naše výkony měly vzestupnou tendenci, a tak jsme šli do utkání se vztyčenou hlavou. Zápas stál za to a nabídnul výbornou podívanou. Obě mužstva hrála nadoraz a akce střídala akci. O kousek navrch jsme přeci jen měli my a dostali jsme se do vedení 2:1. Následně hosté mále vyrovnali, ovšem jejich hráč přeběhnul pětkoviště, takže jsme získali míč a vytrvalou hru s perfektní obranou jsme nakonec korunovali pětkou na 3:1. Po závěrečném hvizdu propuklo obecenstvo i hráči v neskrývaný jásot, z auditoria se navíc začalo ozývat skandování "Mistři, mistři", což se zdálo být poněkud předčasné, zvláště pro nás pověrčivé. 

 

Zápas měl kuriózní dohru, kdy se říčanští jali přeměřovat velikost pětkoviště. Co dodat... Jeden starý vtip hovoří o tom, že ženy prý nemají odhad na vzdálenosti, protože jim muži o patnácti centimetrech tvrdí, že je to třicet :-)

Takže asi takto... Kluci, máte každej rok skvělej manšaft, velkou základnu a snažíte se to dělat dobře, tak nevymýšlejte kraviny a nesnižujte výkon našeho mužstva. Neslučuje se to s hodnotama ragby. Tentokrát jsme prostě byli lepší my. A díky za zápas.

 

V dalším utkání jsme přejeli Tatru 7:1 a náš cíl začal dostávat jasnější kontury. I přes přesvědčivý výsledek to bylo vyhecované utkání, takže si trenér domácích vyslechnul z lajny potměšilé připomínky typu "Vole, jsou to děti, lítáš tu jak lev v kleci" a je třeba podotknout, že autor nebyl daleko od pravdy. My trenéři osmiček jsme holt trochu živější, ale je to tím, že s mužstvem žijeme! Nejednoho napomenutí se navíc dostalo od supervizujícího legendárního rozhodčího Jirky Jíši. V následujícím zápase s Pragou, které jsme nakonec po dalším skvělém a nesmlouvavém boji ovládli 5:2 se navíc odehrála situace, nad kterou možná ještě teď bádají lovci nadpřizozena. Nebe se v jednu chvíli rozestoupilo, kužel světla ozářil trenéra a shůry se ozvalo vlídné, ale přísné zároveň: "Davide, pojď z toho hřiště!"  Tak nějak se musel cítit Bolek po napomenutí andělem v Dědictví :-)

 

V posledním zápase jsme nastoupili proti Iuridice a bylo jasné, že vítězství (vlastně i remíza) nám zajistí kýžený titul. Holka a kluci od začátku neponechali nic náhodě a už trochu unaveného soupeře jsme porazili v poměru 7:2. Pak mohly konečně naplno propuknout oslavy mistrovského titulu, který dobyla naše šťastná třináctka s celkovým skóre 55:13, což už jistě nebude náhoda :-)

 

Čekala nás tedy mistrovská dekorace, které se ujal zkušeně Dejv Mynář v kooperaci s panem Mgr. Jaroslavem Suchým, který již nejednou prokázal, že má sport opravdu rád, za což mu patří velký dík. Kdo si naopak dík nezaslouží je absentující ogar Dan Beneš, který se na nás vybodnul, a místo aby dekoroval vítěze z moravské krve, tak radši korzoval po Václaváku s nějakou žižkovskou látrou, nebo prováděl v přilehlé Pařížské "window shopping", oblíbenou to kratochvíli naturalizovaných Pražanů. A to jsme si doteď mysleli, že ti naši Pražané nám rozumějí! Vrcholem pak bylo, když se o den později Dan zjevil v našem areálu s úsměvem od ucha k uchu, aby dekoroval svou Slavii bramborovou medailí po prohře s RCB U18 jen o 35 bodů. Je to nečestné a nesportovní, ale dobře mu tak, přišel minimálně o grandiózní oslavy! 

 

Byla to dlouhá cesta, která započala pro některé hráče už před čtyřmi lety :-) Další se postupně přidávali, už loni jsme nebyli daleko od zlata. Jak jsme tehdy slíbili, vrátili jsme se o rok starší, silnější a zkušenější. A tentokráte jsme tu zlatou tečku opravdu dopsali. Stylově doma a po nejlepší hře za poslední dva roky. Je úžasný sledovat jak kluci (a holky) rostou, vyvíjí se jejich hra a přitom se nemění jejich vášeň a zaujetí. Jak si sami od sebe udělají týmovou poradu a pěkně si všechno vysvětlí. Jak pak makají na hřišti jeden za všechny a všichni za jednoho. Jak se sebezapřením snášejí i bolest, kterou tento krásný sport přináší.

Děcka, byli jste boží a tento výsledek jste si naprosto zasloužili a hlavně vybojovali! Aby tomu všemu tak mohlo být je potřeba také velká trpělivost a často i oběti od milujících rodičů, kteří si zaslouží ten největší dík! 

 

Děkujeme Petru Knechtovi za odpolední asistenci na druhé čáře, kdy jsme seznali, že bude lepší, když nebudou mít "boys" na hřišti trenérský ječák z obou lajn stereo. Dále rozhodčím, celý turnaj zvládli s naprostým přehledem. Holdovi a všem kdo se podíleli na přípravě akce, která proběhla bez jakýchkoliv zádrhelů. Ríšovi a všem kdo nám s kolegou pomáhali s přípravou týmu po celý rok.

A díky také za nápovědu, že občas je potřeba nebát se podívat tam kde se skrývají démoni, aby bylo možné je usměrnit.

 

Když napíšu na telefonu slovo mistři, jako nápověda se zjeví slovo světa. Tak holt asi další meta. A ještě se to rýmuje :-)

 

Per aspera ad astra!

 

Výsledky: RCB vs. : Petrovice 5:5, Vyškov 7:0, Babice 5:1, Sparta 11:1, Říčany 3:1, Tatra 7:1, Praga 5:2, Iuridica 7:2.

Sestava: Teo, Míša, Eda, Hynek, Tobi, Tonda, Matouš, Tori, David, Tom, Patrik, Ríša, Simon.