Poslední květnovou sobotu jsme vyrazili severním směrem do Havířova na další turnaj Přeboru Moravy, což je ovšem poněkud zavádějící název, neboť domácí by se jistě přeli o to, že jsme hráli ve Slezsku. Autor článku nebyl přítomen v busu, takže se může jen dohadovat jaká byla cesta, ale faktem je, že Hunt měl asi lepší rito, takže jsme vyfasovali jen "přízemní" bus. Jak se navíc ukázalo na místě, úplně stejný model měla Akademie, takže se to drobátko pletlo a někteří méně vnímaví hráči možná zjistili po cestě zpět až v Brně, že sedí ve špatném spoji. Ten akademický mířil do Černovic, kam my trenéři míříme občas po tréninku, nebo bychom minimálně chtěli, na duši omlazující kúru. Nebo objímat sochu císaře Josefa II. :-)

 

Je trochu s podivem, že se nám pokaždé, když jedeme do těchto končin, poněkud smrskne soupiska a ani tento víkend nebyl výjimkou. Asi bude třeba udělat mezi rodiči osvětu o tom, že na severu je krásně a není na místě strach z toho, že by děti spadly třeba do šachty, nebo chytily místní akcent. Jsou to sprosté fámy! Navíc drsný kraj zoceluje charakter.

 

Pravděpodobně není náhodou, že se turnaj koná vždy v době nějakých lokálních slavností, což je dost zvláštní, protože slavit fakt, že žiju v Havířově, je opravdu jen pro otrlé. V minulosti už domácím i spadly šaukle, tak letos zvolili méně komplikovanou variantu ve formě skákacího hradu, různých nafukovadel, soutěží a pak také sbírku zemědělské a popelářské techniky. Nejeden postarší šedivějící trenér zamáčknul slzu při představě svezení se na popelářském stupátku kuka vozu. Ještě že v tom nebyl namočený největší Kuka spalovač šancí! A velká škoda, že VV, odborník na zemědělskou techniku na slovo vzatý, dal přednosti práci na oslavě 95. let opuštěného areálu BVV. Je otázkou, jestli se areál výstaviště dožije kila, nebo byla oslava polokulatých narozenin předzvěstí trpkého konce. I když vlastně... budeme mít arénu za 4.444.444 a ještě pár čtyřek k tomu (milovníci prázdnějších dekoltů prominou) plus dépéhá, takže to ve finále bude za 10. No neber to, Máňo! 

 

Tea s Míšou jsme tradičně odveleli do desítek a na dvě mužstva jsme tak měli, i s přispěním krasobruslařské naděje příštích olympijských her Anežky, dvanáct plejerů. Anežce děkujeme za pomoc! Domácí využili obě plochy, které mají k dispozici, takže dvanáctky hrály na horním pažitu a dole byly vytvořeny dvě hřiště pro desítky i osmičky. Skvělý počin, až na to, že trenér byl jen jeden a mužstva hrála souběžně na obou hřištích. V první fázi paniky dokonce začal onen zmíněný trenér shánět pilu břichatku, aby se rozpůlil, nicméně následně zjistil, že by se musel přefiknout sám, což jak jistě potvrdí nucení milovníci osamělých večerů, není ono. Legendární americký herec Warren Beatty sice, poněkud neuctivě k dámám tvrdí, že ideální žena po čtyřicítce by se měla dát rozměnit jako bankovky na dvě dvacky, ale ani to nebyl tento případ, naštěstí... Naštěstí byl přítomen Petr Knecht, který si zkušeně přebral oranžové mužstvo a provedl jej nelehkou skupinou až ke zdárnému konci. 

 

Oranžoví postupně porazili Akademii, Olomouc, v derby Black, Havířov i Vyškov, ale obzvláště první dva soupeři nám činili velké problémy a výsledek byl jen o pětku.Takže to byl boj až do konce a to je dobře. Kluci ve vedru makali, skládali, nahrávali si, prostě snažili se co to jen šlo.

Black se popasovali s turnajem také s ctí a urvali dvě velká vítězství a to nad Vyškovem a domácím Havířovem. Navíc položili v každém utkání minimálně dvě pětky, což se cení, v tomto týmu máme velký potenciál na příští sezónu.

 

Už před dvanáctou hodinou dospěl náš turnaj ke konci a tak jsme si mohli dát cukrovou vatu, nebo si poslechnout zasvěcený komentář moderátorky Jitky Asterové o kolovém otočném rypadle. Náš Slezský román tak dopadl poněkud veseji než stejnojmenná kniha lokálního barda, toho času žijícího v Brně, Petra Čichoně o hledání místní identity, kterou bezděky podtrhnul stánkař po objednání "radlera" bezelstným dotazem, jestli to není škoda, dávat do piva limonádu... C´est la vie. Nebo spíš... Zcela ví:-)

 

Poslední turnaj, který v jarní sezóně nebyl na dohled od Brna, jsme odehráli v klidu a bez větších zdravotních šrámů, i zbloudilí návštěvníci busu Akademie evidentně přijeli zpět, bráno dle účasti na tréninku. 

 

O víkendu nás čeká vrchol sezóny v podobě Mistrovství ČR, které se po mnoha letech koná u nás v Bystrci, takže věříme v hojnou účast všech fanynek a fanoušků! Dáme do toho všechno a doufáme, že nám vytvoříte bouřlivou atmosféru. Bubny, houkačky, vuvuzely, babičky i dědečky berte s sebou!

 

Rugby zdar!