V předvečer čarodějnického reje filipo-jakubské noci se uskutečnil turnaj na našem pažitu, v chrámu brněnského rugby. Jak zpívají fasa chalani z Blavy, Dnes mám rande so svojim mestom, takže se nemuselo brzo vstávat! A tím pozitiva víceméně končila. 

 

Náš skoro všemi milovaný Prezident asi zapomněl v týdnu na modlitbu u sv. Augustýna, nebo mu teta Bimbula sčotla všechny jeho hříchy, což vzhledem k věku výše jmenovaného byl asi tak dlouhý seznam, jako provazy deště nemilosrdně bičující náš už tak dost zjizvený trávník. A nepomohly ani kvalitní bundy od domácí značky MILL, pozor, neplést s MILF. Situaci se pokoušel zachránit vtipný moderátor David M., který neúnavně všem kolem tvrdil, že radar na jeho chytrém telefonu napovídá, že již brzy bude svítit slunce. Buď nebyl telefon až tak chytrý, nebo onen radar věštil ze skleněné koule. Aleše Brichty... Následně už Dejv počasí vypustil z repertoáru a udržoval poker face, což tedy spíše vypadalo na prší face.

 

Kulisy domácího turnaje byly připraveny na výbornou, soupeři přijeli takřka všichni, účast rodičů, babiček, tet i domácí zvěře byla hojná, od Štíra vonělo pečené maso a kdo si chtěl dát něco jiného než pivo, mohl ochutnat výtvor místní chemičky Starobrno. Prý se to dá pít z tanku. Asi model T34. Potud to vypadalo, že se na čarodějnice neotevře zem, ale zen. Náhlý záchvěv bláhového optimismu nás opustil při seznámení se s rozlosováním turnaje. Po našem minulém galapředstavení v Olomouci se totiž ze skupiny Major pro jistotu odhlásily všechny týmy, čest bílým vránám z Olomouce. My do této skupiny přihlásili dvě mužstva, takže jsme si spíše než na turnaji, připadli jako na tréninku, akorát jsme měli dresy. A prodlevy mezi zápasy byly opravdu dlouhé, což bohužel nešlo udělat jinak. 

 

Podstatně zajímavější tak byla situace ve skupině Basic, kde se utkal zbytek Moravy a náš třetí tým. Obzvláště viditelné byly havířovské dívky, kterým by nezaujatý kolemjdoucí tipoval tak třináct let, ale byli jsme ubezpečeni, že holkám je sedm, jen je prý krmí špenátem. Na severu se holt asi hnojí pole plutoniem. 

 

Zápasy v délce 2x4 a 2x5 minut odsýpaly vcelku rychle, takže hotovo bylo "už" za čtyři a půl hodiny. Ve skupině zkušenějších jsme předvedli pestrobarevnou paletu řešení různých herních situací, od akcí mazaných jak vdolek, po Žít jako kaskadér, kdy se nám někteří vzrůstem menší hráči chtěli pouštět do silového boje s chasníky z Olomouce, což ne vždy končilo pozitivně. 

 

V druhé skupině se méně zkušení doplnění o Matouše rvali se soupeři jako lvi, turnaj navíc okořenila zápasová premiéra Davida S., který se stejně jako ostatní snažil co to šlo a načerpával zkušenosti z akce "velkých". Nakonec i to slunce vysvitlo a zahřálo nás nejen na duši. 

 

Kolem půl třetí bylo hotovo a natěšené děti, které celý den statečně bojovaly, si odnesly sladké odměny a taky jablka. Vše jim předal radní města Brna, pan Mgr. Jaroslav Suchý, který se nebojí mezi nás přijít a této role se zhostil zkušeně již poněkolikáté. Je dobře, že sem tam někomu na magošu nezáleží jen na vlastní teplé sesli! 

 

Turnaj se tedy přes všechny peripetie a nevlídné počasí vydařil, díky všem, kteří se podíleli na jeho organizaci, dětem za skvělou hru a rodinným příslušníkům za povzbuzování. Tuto sobotu nás čeká výlet do Ostravy, takže si pro změnu trochu přivstaneme. Nu což. 

 

Držte nám palce, bojujeme dál!

 

Rugby zdar!