05.05.2023
Letos poprvé v Olomouci!
Po dlouhé tří týdenní pauze jsme na konci dubna vyrazili do Olomouce, na první jarní turnaj moravského přeboru. Cesta byla krkolomná, v zácpě u Vyškova se naši mládežníci ponejvíce bavili šněčími závody s autobusem TJ Dragon. Nakonec jsme do cílové destinace dorazili jen s půlhodinovým zpožděním, což jsme my, kteří nesnášíme hodinové rozcvičky, kvitovali s povděkem i bez Petry Kvitové (Prostějov prostě není Wimbledon, sorry). Krizi (středního věku, energiím, bez energií apod.) navzdory ještě máme krupicu na patrák, takže jsme jeli jako obvykle. Neobvyklý byl čas začátku turnaje, tedy jedna hodina odpolední, která byla zvolena kvůli dopolednímu školení rozhodčích, to ovšem díky malé účasti nezúčastněných neproběhlo, což byla drobná ochutnávka běžných věcí nadcházejících.
Majestátní Kapituly se pyšně tyčily v dohledové vzdálenosti od hřiště TJ Lokomotivy, tedy našeho hanáckého pobratima, a shovívavě poskytovaly stín poutníkům a hráčům z širé moravské země. Skoro to místy vypadalo jak na srazu fanoušků Katapultu po sto letech, endoprotéze, menopauze, andropauze, underground pauze a jiných báječných životních peripetiích... "Ahoj, rád Tě vidim, jak jéééééé".
Jako obvykle se první turnaj nesl v duchu pozitivní energie a bláhových plánů světlých zítřků (po sedmém Radegastu se i porážka "pražáků" zdá býti cestou lehkou jako výstup na Svatý Kopeček, jen ta rána opilcova asi stojí za to...), ke kterým je ovšem potřeba se nejen "prosnít", ale něco pro ně i udělat, o čemž bychom na RCB mohli sepsat vlastní krví mnohostránkový manuál. Bohužel podobné nepředloženosti a nečekané činnosti zavání prací (fuj!), takže to u onoho lehkého a brzy vyvanutého moravského odéru, většinou končí. Letos tomu nebylo jinak. Nicméně zůstaňme u "Kaťáků" a zeptejme se... A co děti, mají si kde hrát? Mají. Měli. Uf! Jak se to tedy vezme... Škoda, že jako obvykle bylo každé hřiště ohraničeno pásmem, což je značně nepraktické, ale domácí na tom tvrdošíjně trvají, tak jsme se přizpůsobili... A taky to rozdělení...
Od letoška jsou mládežnické turnaje rozděleny na kategorie Master (odpanění) a Basic (nepolíbení), což sice není úplně špatný nápad, bohužel do reality moravského rugby se tak úplně nehodí, takže je to vlastně úplně k prdu a i v životě, přiznejme si to, je fajn, když se ony skupiny prolínají a sdílí své ne/zkušenosti. Málo, málo nás... Jak by řekl Jack Nicholson v Přeletu nad kukaččím hnízdem... "Aspoň jsem to zkusil!", tak jsme se zařídili i my a zkusili to. A budeme zkoušet i dál. Sice klasik praví, že jen vůl se spálí dvakrát o stejný kamna, ale další klasik psal něco o bití/mlácení lvů do mříží a teď si vyber svatá Matko, že?.. Jen škoda, že kucí v Praze všechno plánují podle sebe, protože třetí klasik by řekl, že jestli chceš rozesmát Boha, řekni mu o svých plánech. V Praze pomlčeli. Navěky, bez veky, i bez deky. A dost klasiků!
Postavili jsme tři mužstva, dvě do skupiny pop music, tedy basic a jedno do hard and heavy, tady major. Moc jsme netušili co od toho čekat, ale brzy se ukázalo, že vše zůstalo při starém. Oranžový tým kosil jednoho soupeře za druhým a nejinak si vedli kluci z týmu černých (pro případné uklidnění vášní strážců morálky a G vyváženosti, nebo věčných hledačů onoho bodu dodáváme, že se nejednalo o spřátelený tým RCL (Rugby Cuba Libre) Havana, tedy opálených hochů z rozvojových zemí, ale pouze o barvu dresu/ů.) Co dodat k týmu bílých. Byli bílí. Ze začátku. A vyhráli co se dalo. Tak nějak komunitně. Pěkně jsme si zahráli, počasí bylo na naší straně, rodičů přijela spousta.
Turnaj tedy herně proběhnul k naší prakticky úplné spokojenosti. Drobným stínem byl místní catering. Že se v naší kotlině nezbavíme párku v rohlíku už víme, ale místní kluci to tentokráte dostali, asi ve snaze být mondénní, ještě o level výš. Prostě... slow food, no good. Slow je momentálně in, ale našimi slovy a optikou vnímání světa to trvalo dlouho a chuť byla nevalná. Na stranu druhou obsluha byla příjemná a komunikativní.
Domů jsme se tedy zcela nelogicky dostali společně se zacházejícím sluncem, obohaceni o zážitky, které by byly podobné i o pár hodin dřív, ale co už bychom nepoložili na oltář moravského zvěrozvěstování našeho krásného sportu, že? Jen doufejme, že nedopadne jako jeden bývalý mladistvý intelechtuál :-) !
Rugby zdar!
