Na apríla skončila takřka nekonečná zimní pauza, která trvala od loňského října a konečně se zase rozběhl turnajový kolotoč. A jako obvykle jsme začali pěkně zostra, na Prague Youth Rugby Festivalu, který se už léta honosí nálepkou největšího středoevropského mládežnického turnaje. 

 

Vzali jsme s sebou tentokráte jen jedno mužstvo a pokusili se o zlatý hattrick, neboť předchozí dva turnaje v Praze jsme ovládli. Konkurence byla velká, celkem 26 mužstev z Čech, Moravy, Slezska a Německa. Moravu jsme pohříchu zastupovali jen my a akademici, zbytek buď ještě hibernuje, nebo si někde ve sklípku prozpěvuje..." Ta jižní Morava, je jistě krásná zem...". V tomto světle patří vyjádřit obdiv klukům ze severu, tedy ostravským a havířovským, že do Prahy dorazili, dokonce s jednodenním předstihem. Taky si to umí udělat hezký a to je dobře!

 

V týdnu před turnajem jsme kontaktovali ostatní brněnské kluby s nabídkou, abychom vypravili společně tři busy tak, že každá kategorie (tentokráte se všude začínalo brzy) pojede samostatně, bohužel bez úspěchu. Tudíž jsme našim nejmenším dopřáli luxus vlastního mini busu, kam se vešli i rodiče. Cesta byla suchá, místy mokrá a vyjma pozdního příchodu Hrabošů, přibližně až do Průhonic vcelku bez problémů. Minuli jsme park se zámkem, kde ve slavné pohádce S čerty nejsou žerty hrozilo rebelovi Petrovi Máchalovi doživotí a pak se to začalo kazit. Řidič byl, kulantně řečeno, vůl, "všechno vím, všechno znám, máte štěstí, že jdu zrovna kolem", takže nedal na naše rady a zabloudil. Výsledkem toho bylo, že tým dorazil na Pragovku celých osm minut před zahájením prvního zápasu. Všechna čest, kluci se stačili za šest minut převléct a tak jsme měli krásné dvě minuty na rozcvičku.

 

S rychlo-převléknutím nám vydatně pomohli i rodiče, kteří nás následně mohutně povzbuzovali, za což jim patří dík. Dokonce jsme v akci "RCB on tour" došli tak daleko, že s sebou vozíme i campingové vybavení. Příště stačí vzít udici a nahodit přes plot do nedaleké Rokytky. Co se nám naopak nelíbí je rozšiřující se nešvar v podobě častých návštěv místního výčepního zařízení od brzkého rána. Někteří jedinci byli pod vlivem. Pravděpodobně pod vlivem Karla Čapka, takže to vypadalo, že vedou Válku s loky. Chápeme, že někteří lidé nemají problém s alkoholem, ale bez něj, nicméně buď to bude mít příště nějakou rozumnější úroveň, nebo přistoupíme k tvrdé prohibici. 

 

Počasí stálo celý týden za starou belu, Sebastian v nedohlednu a ani začátek turnaje nenasvědčoval tomu, že bude pěkně. Nicméně nás nezastavil v cestě za prvním vítězstvím ani déšť, ani krátká rozcvička a vcelku v pohodě jsme porazili Sedlčany 6:0. Sestava Teo, Míša, Eda, Toby, Hynek, Patrik, David, Matouš, Toník bojovala od první chvíle tvrdě i kreativně. Ve skupině jsme dále porazili 6:0 Pragu 2, 7:0 Havířov a pak následovala srážka s tvrdým soupeřem z Frankfurtu. Loni to byla remíza, letos opět tvrdý boj. 

 

S Frankfurtem je to jako se stejnojmennou polévkou. Když už máš pocit, že jsi narazil na něco dobrého a z kalných vod se vynoří brambora, uzemní tě moučný párek. Kluci z Německa hráli skvěle, navíc nám ukázali fintu FŇ, jak se u nás říká, mazaně jak vdolek, proběhli středem a položili krásnou pětku. Přetahovanou o každý metr jsme nakonec z poslední akce ukončili my, což znamenalo důležitou výhru 3:2. V každé skupině totiž byly nalosovány dvě silná mužstva a do finále mohlo jít jen jedno. V dalších utkáních jsme ještě porazili Tatru 2 4:1 a sympaticky hrající Šumavu Nýrsko 4:0. Tím skončil dopolední program a šlo se na oběd, vstříc světlým řízkům, doslova a do strouhanky.

 

Dle pořadatele se turnaje zúčastnilo 298 dětí, což ovšem také znamenalo docela dlouhou frontu na výdej obědů. To by ani nevadilo, ovšem papírové příbory nás dost udivily, zvlášť když byly prakticky nepoužitelné. Kde jen mohli udělat soudruzi z NDR chybu? Ani to nás nezastavilo, nakonec ruce jsou příborem králů a přesně tak jsme se i zařídili. Mimochodem tímto zdravíme čtenáře našeho občasníku z Čech, konkrétně pány Kohouta, Pípu a strýčka Jedličku.

 

Ve finálové skupině jsme v prvním utkání porazili naše přátele z Babic 5:1. Kluci nijak neslevili z dopoledních výkonů, ba naopak ještě přidali drobnou nadstavbu. Po krátké pauze nás čekal dvojzápas. Jako na potvoru bez pauzy a poslední utkání proti Říčanům. Snad budeme mít příště více štěstí na los. Áčko Tatrovky jsme zdolali 4:1 a šlo se na grande finale. Utkání s Říčany sneslo nejpřísnější měřítko dětského ragby. Souboj střídal souboj, skóre i hra se přelévala z jedné strany na druhou, byl vidět ultimátní boj z obou stran. Obzvlášť Teo opět ukázal, že je tvrdý jako kámen a i se sebezapřením vydržel skládat až do posledního hvizdu. Těsně před ním jsme byli blízko vyrovnání, které by nám zajistilo na skóre prvenství v turnaji, Míša byl ale, dle našeho názoru poněkud sporně, těsně před pětkovištěm vytlačen do autu. Nicméně pánem na hřišti je rozhodčí, ten to viděl jinak a je třeba to respektovat. Nakonec jsme tedy po boji prohráli 2:3. Nevadí, kluci se nemají za co stydět. Holt jednou vyhraje býk, podruhé toreador. Aneb jak se říká v legenárním filmu Big Lebowski... "někdy Tě posere pták, a někdy posereš ty jeho". Druhé místo je krásné, stříbrné medaile nám slušely a došli jsme si pro ně na závěrečném ceremoniálu s hrdě vztyčenými hlavami. Celý turnaj jsme odehráli statečně, navíc kluci spolupracují perfektně týmově a nikoho a ničeho se nebojí. Udělali nám velkou radost!

 

První jarní turnaj tak máme úspěšně za sebou. Následuje volno, další turnaj odehrajeme až 22. dubna v Olomouci. Do té doby samozřejmě trénujeme v obvyklých časech a těšíme se na hojnou účast na trénincích.

 

Díky za vaši podporu!

 

Rugby zdar!

 

P.S. Pro nováčky z řad čtenářů připomínáme, že pod vyboldovaným se skrývají odkazy:-)