08.10.2025
Makačka na bedny
První říjnový víkend byl vyhrazen prvnímu sezónnímu celorepublikovému turnaji ORF, tedy Olomouc Rugby festival, takže jsme se těšili na pestrou konkurenci a dvacet týmů na startovní pásce dalo našemu očekávání za pravdu.
Pravda, turnaj se nesl trochu ve stínu víkendových voleb a všech sporů před nimi i po nich. Takže dospělé osazenstvo bylo, vyjma výsledku na hřišti, zvědavo a tu a tam po očku sledovalo online zpravodajství, jak dopadne letošní soutěž o největší hop na špek a zda se potvrdí, že prázdný sud nejvíc duní. Jak to nakonec dopadlo necháme na zhodnocení laskavými čtenáři, my máme třeba radost z výsledku v Konžské demokratické republice! Asi jdeme stejným směrem. To je tak, když články nepíše AI, ale, jak říkají někteří zlí jazykové na (severo)východ od ráje, spíše IA.
Ve skládání puzzle jsme světová velmoc, ovšem s pořádáním turnajů nám to na Moravě moc nejde, takže jsme byli zvědaví, jak to tentokrát dopadne. A je třeba říct, že letos se jednalo o příjemné překvapení. Snad vyjma ranních zmatků ohledně toho, kde má být rozprava (střídačky jsme na stadionu vážně nenašli), proběhlo vše hladce a dokonce i časový harmonogram byl dodržen!
Začalo se tedy tradičním setkáním trenérů, které bylo okořeněno představením a krátkým proslovem unijní safeguardky, aby, jak zaznělo z auditoria, všichni věděli, na koho si mají dávat pozor, neboť stále platí, a od víkendu možná dvojnásob, že teplý bonz je lepší než falešné kamarádství :-) Tráva na stadionu se zatím pod ranním sluncem zbavila jinovatky a tak se s úderem deváté hodiny rozehrál turnaj.
Vzali jsme s sebou týmy Black a Orange. Dívky a chlapce čekala čtyři těžká utkání v dopolední skupině a následně tři odpoledne ve skupině o umístění. Kvůli maximálnímu limitu odehraných minut během 48 hodin se netradičně nehrálo na poločasy, a tak jeden zápas trval pouze sedm minut, což samozřejmě redukuje prostor pro reakci na vývoj hry, nebo zbytečné chyby. Důležité je makat od začátku, tedy pokud chcete bednu. A my chtěli!
Tým Orange nastoupil poprvé proti Zlínu a i přes naši intenzivní rozcvičku bylo vidět, že ještě klimbáme. Nakonec jsme utrpěli vítězství a šlo se dál. Další utkání s béčky/céčky Říčan a Iuridicy už jsme hráli lépe, výsledky byly jednoznačné, takže vše směřovalo ke kruciálnímu utkání o první místo s Olympem. Další neznámá se ukázala být houževnatým soupeřem a nedali nám nic zadarmo. Nakonec jsme se přeci jen prosadili a vítězství v utkání i ve skupině bylo naše.
Tým Black začínal proti vídeňským Donau a systematickou bojovnou týmovou hrou dotáhnul utkání k výhře 3:1. Následovala vcelku jasná výhra nad oslabenou Tatrou a přes nervózní závěr vybojované vítězství 4:3 s béčkem Petrovic. Poslední utkání s Olomoucí bylo již plně v naší režii a výhra nás tak posunula do skupiny o 1.-4. místo. Bylo tedy jasné, že odpoledne bude derby!
Na oběd se podávalo tentokráte kuře s rýží, které sice bylo fajn, ale léty prověřený řízek s brkaší by nám teda šmakoval víc a přimlouváme se na příští rok pro návrat starých pořádků, teda samozřejmě myšleno v proviantu. Každopádně pauza byla dostatečně dlouhá pro regeneraci i různé hry. Naštěstí se děti umí zahřát po svém, protože počasí nebylo v sobotu žádná sláva, meze už jsou studené a je třeba zůstat nahoře!
Black začal odpoledne bitvou s těžkotonážním soupeřem z Babic a utkání hodně bolelo. Soupeř na nás vlítnul a my nezachytili tempo, slzy tekly proudem. Orange naproti tomu pokračoval v dominantních výkonech a poradil si s áčkem Petrovic, ačkoliv jsme poprvé na turnaji inkasovali pětku. Následovalo nesmiřitelné derby, kde se oba týmy vyhecovaly k perfektním výkonům. Skládka střídala skládku, jedna pěkná kombinační akce za druhou. Ve prospěch oranžových nakonec rozhodla větší rychlost a některé individuální výkony. Nebudu jmenovat konkrétně, jen napovím, že někteří, zvlášť z řad našich sobotních soupeřů, souhlasí s výrokem, že za střílení trpaslíků by měl být nižší trest, než za střílení lidí, protože je těžší je trefit.
Black tak měl poslední šanci na zisk medaile, a ta vedla přes áčko Petrovic. Nezačali jsme dobře a v půlce zápasu byl stav 0:2. Pak ovšem došlo k obrovskému vzedmutí sil, taky už se nebylo na co šetřit, a po famózní otočce, dokonané z poslední akce, jsme strhli zápas na svou stranu a vyhráli 3:2. Radost dětí i všech dospělých byla obrovská!
Orange čekal souboj o titul s nepříjemnými Babicemi, které už roky vyznávají jiný styl hry než my, takže očekávání z obou stran byla veliká! Hned od začátku finálového zápasu bylo jasné, že se bude na co dívat. Hráčka a hráči předvedli neskutečnou bojovnost, k tradičnímu týmovému pojetí a rychlé hře přidali i slušnou dávku tvrdosti! Utkání skončilo naší výhrou 4:1 a ihned po závěrečném hvizdu začaly nespoutané oslavy přímo na hřišti!
Na závěrečném ceremoniálu jsme převzali dva poháry a sladkou odměnu. Musím říct, že 1. a 3. místo je zcela zasloužené a nasadili jsme laťku pěkně vysoko! Oba týmy předvedly skvělé kolektivní pojetí hry, dobrou komunikaci, skládky, nahrávky, prostě všechny dílčí činnosti, které vytvořily hru, na kterou se bylo radost dívat. Naše pozice budeme chtít potvrdit jednak v sobotu ve Zlíně, druhak i za dva týdny na ještě lépe obsazeném celorepublikovém turnaji v Praze, což nebude lehké.
Velké poděkování patří dětem za skvělé výkony, rodičům za podporu přímo na místě a všem, díky nimž jsme si turnaj mohli takhle užít. Je třeba říct, že trenérský štáb dětských kategorií, doplněný o rodinné posily, si udržel vítěznou formu i ve třetím poločase v klubovně RCB až do brzkých ranních hodin a výrazně se podílel na mnoha rozumech v tomto článku. Zn.: Já cítím vôňu lesa! :-)
Ragby zdar!
Foto: Jozef Pajzinka
