Týden po vyškovské anabázi jsme v poněkud netradiční sestavě zamířili na sever do Ostravy. Oslabeni o italské krajánky jsme sestavili, snad po dobrých pěti letech, jen jedno mužstvo, a to nás ještě museli zachránit čtyři debutující osmičky! Pátá osmička, pětiletý Manu, nás po cestě učila něco z jiného kraje a mravu. Hoy hago cinco ensayos!
Schody do nebe jsou v Ostravě stále na místě, zda-li se ze sedmého letí dolů nejlíp jsme pro jistotu nezkoušeli, ačkoliv ze pár dětí bylo tradičně velmi blízko. Každopádně se jednalo o pátý letošní turnaj a i když se nedávno objevily v seriózním tisku informace o tom, že Maestro Beethoven možná
Elišku věnoval jiné, tak o tom, že pátá symfonie je Osudová, není dosud pochyb.
Jak již bylo řečeno, sestava byla velice netradiční, ale naše osmičky - Mia, Tom, Miky a David - se po boku zkušenějších zakously do soupeřů zhurta, nikomu nedaly nic zadarmo a výsledkem byla čtyři vybojovaná vítězství a prohra až v pátém utkání. Nakonec si dokonce všichni nováčci položili pětku, což jsme nečekali ani ve snu. Jen tak dál děcka, a když už se snažíte napodobit starší desítky, tak jen prosím ne v tom, že si, stejně jako jeden nejmenovaný živočich, odvezete dres na sobě domů!
Jako příprava na celostátní Brno Rugby Cup nám tedy turnaj na severu moc nepomohl (nejen ten), tudíž bylo potřeba řádně potrénovat v týdnu, protože "hope is not a strategy" a "staniž se, co si přeji", nebo-li Abracadabra, funguje evidentně jen v pohádkách natočených za koncesionářské poplatky (Ačkoliv obě věty mají pět slov a pětka je
prvočíslo.).
V pátý den týdne dorazilo rozlosování Brno Rugby Cupu, které místy trochu připomínalo slavnou
karlovarskou losovačku. To nám trochu zamotalo hlavy, ale zajíci se sčítají až po honu, tak jsme se jali lovit.
BRC je moravskou obdobou PYRFu, bohužel do našich končin (nebo
Počátků) se ne všem chce, přesto byla účast 24 týmů velice solidní. My jsme postavili mužstva dvě. Tým Orange se nezalekl vůbec nikoho a potrápil i mnohem zkušenější soupeře. Nakonec z toho bylo třetí místo ve skupině a odpolední boj o 9.-12. místo. V něm jsme deklasovali brněnské Akademiky, ale už jsme nestačili na obě mužstva Pragovky, i tak máme ale krásné 11. místo z 24 účastníků, což je skvělý výsledek, navíc Anetce gratulujeme k první pětce na velkém turnaji!
Tým Black začal ve skupině D rozvážně proti Rugby plus i Akademii, z čehož rezultovala dvě jasná vítězství, nicméně následovala těžká srážka s budoucím zaslouženým vítězem turnaje, Tatrou. Bohužel nám utekl začátek i konec (respektive nám utíkali tatrováčtí zajíci, kteří nám to po honu slušně sečetli) a výsledek byl poněkud nelichotivý. Ve zbývajících skupinových zápasech jsme zkonsolidovali síly a odpoledne jsme hráli skupinu o 5.-8. místo. V ní jsme v bojovném a tvrdém utkání porazili Olomouc, v ragbyově svižném a atraktivním zápase přemohli druhý tým Tatry a na závěr jsme si poradili s pražským Olympem a celkově tak obsadili... páté místo.
S dětmi jsme zhodnotili turnaj, poděkovali jim za jejich bojovnost, nadšení, soudržnost i férovost, prostě za dodržování všech pěti ragbyových hodnot, a společně jsme se vydali na vyhlášení. Odměny tentokráte dostaly jen první tři týmy. Což je dost motivační pro příští ročníky, jen díky tomu, že tradiční tuna nepořádku z tatranek odpadla, brněnští popeláři nebudou mít co žrát!
V úvodu zmíněný Maestro B. složil devět symfonií a ta devátá je Óda na radost. Zda-li to tak bude i na hřišti, se uvidí v příštích týdnech. Tento víkend přidáme do skládačky turnajů hned dva kousky, protože vyjma Zlína se podíváme i do Čech, konkrétně na Spartu.
Držte nám palce, ať se dětem daří a nám dospělým zůstane všech pět pohromadě!
Ragby zdar!
