30.06.2022

Závěr sezóny jak se patří!




Třetí červnový víkend byl tento rok vyhrazen pro jarní turnajovou derniéru, kterou obstaral pořadatelstvím brněnský Dragon, tudíž jsme se zase mohli pěkně víkendově vyspinkat.
 
Rivalita mezi kluby je přenesena evidentně i mezi stavaře, protože když my tunel v Žabovřeské, tak oni monstr most na štok přes Tomkáč:-) Nu což, aspoň se v Brně staví vůbec něco, když hokejová hala bude stěží, nádraží zůstane dalších sto let do zatáčky (si z nás pak nemají pražáci dělat srandu...) a z Janáčkova centra zbydou akorát vybydlený podzemní garáže, ideální na hraní paintballu. Bohužel špunt v Husovicích nyní komplikuje cestu zvláště těm pár lidem, kteří chtějí směrem od Žabin, KrPole a Řečkovic dosáhnout věhlasné mezinárodní letiště Václava Vorla v Tuřanech (trochu předbíháme, ale všechno bude, teda snad), které denně obslouží až tři lety!
 
Víkend ovšem kromě dopravních komplikací začal i díky počasí poněkud líně. Neplést s Carlem Linné. Voda ve Svitavě se loudala od jednoho břehu k druhému, vzduch se ani nehnul, slunce zívalo nad železniční tratí zařezanou do morku skal... Sultán s Tyrlem si na nedalekém psím cvičišti znuděně lízali kulky (tzv. lazy žlázy), vedro, že i masařky nosily sluneční brýle a odpočívaly ve stínu... Prostě ideální stav jít k vodě, nic nedělat, mít šábes.
 
A do toho turnaj. A v Brně. A 21 dětí k tomu. Takže zpátky ke strojům a jde se na věc. Poslední dobou, kdy se konečně začala zvedat čísla členské základny na Moravě nejen v Bystrci (díky Bohu za to!), se turnaje osmiček většinou odehrávají ve dvou skupinách. Áčko s nejlepšími hráči a skupina B je rozvojová. To se jeví jako poměrně rozumné řešení, můžou tak všichni změřit síly s mužstvy podobné výkonnosti. Tedy zdálo se to až do této soboty, kdy se nám opět urodilo několik dvojciferných lážo plážo výsledků. A občas jsou ty prodlevy trochu delší, dotaz: "Trenére, s kým hrajeme příště a za jak dlouho?" se stává evergreenem, takže příště přijedeme o hodinu dřív a našprtáme se rozpis nazpaměť, abychom neustále nemuseli lovit itinerář z kapsy.
 
Do skupiny B jsme nasadili mužstva Black a White, které nám domácí obratem přejmenovali na Tygři. Laura se nedostavila. Zato byla přítomna navrátilka/kyně (podobnost s Martinou Navrátilovou je čistě náhodná, tento patvar je pokus autora o ženské pojmenování navrátilce), tygřice Klára, která jinak pilně trénuje na olympiádu v krasobruslení a my jsme rádi, že máme v klubu další obojživelnici (což je hnusné označení, snad nám odpustí). Mimochodem hrála výborně.
 
Black pojali své vystoupení jako exhibici a po čtyřech utkáních se celkové skóre zastavilo na 35:4. Tygři se nenechali zahanbit a také sázeli soupeřům jednu pětku za druhou. Sluší se navíc dodat, že jsme na každé utkání B týmu Vyškova půjčovali jednoho hráče, nebo hráčku. V úmorném vedru jsme se vydali ze všech sil.
 
Více byla zamotaná situace ve skupině A, v které nastoupil tým Orange oslaben o Míšu a kde nás po vcelku jednoznačných výhrách nad Havířovem, Olomoucí a Dragonem, čekali dva těžcí, přetěžcí soupeři z Akademie a Vyškova. Akademici postavili to nejlepší co měli a jejich výšková převaha byla veliká. Skóre se přelévalo z jedné strany na druhou a nakonec jsme byli o pětku bojovnější my. S Vyškovem to bylo velice podobné, jen jsme od začátku vedli a soupeř dotahoval. Každopádně se na hřišti odehrálo důstojné zakončení sezóny, oba zápasy byly skvělé, my i soupeři jsme předvedli krásnou hru. A vybojovaná výhra, zvláště když nejde vše podle našich představ, potěší vždy dvojnásob! 
 
Po skončení turnaje jsme si, jako obvykle, zařvali, rozdělili válečnou kořist a rozloučili se s klukama ročníku 2014, kteří jdou výš, poznávat krásy i úskalí hry v desítkách. O jednotlivcích a jejich úžasných výkonec v této sezóně už bylo napsáno dost. Byla to úspěšná sezóna, vlastně nejúspěšnější za spoustu let! Dařilo se nám, dokázali jsme hodně! Dokonce i v těžkých chvílích jsme nepropadali trudnomyslnosti, kolik jen jsme otočili nepříznivě se vyvíjejících zápasů! Stojí za tím touha kluků hrát, zlepšovat se, užít si tréninky i turnaje. Základním kamenem je kvalitní soustředění, kde se tmelí parta a učí i prohlubují herní návyky a dovednosti. 
 
Stará stavařská pravda říká, že dobrá práce se pozná podle toho, jak je provedena tam, kde to není vidět. Platí to přeneseně i v rugby. V týmu jsou platní nejen ti co dávají spousty pětek, ale i ti co poctivě skládají, bojují o míč, nebo podporují spoluhráče od čáry. Rugby je týmová hra a důležití jste všichni. Díky moc holky a kluci, že jsme s vámi mohli ujít kus cesty, radovat se a křepčit po výhrách (a že těch infarktových bylo:-) ) a držet se kolem ramen po prohrách. Mnohému jsme se společně naučili. A to je dobře. Mnohé jsme zvládli vlastní silou, touhou a mnohdy i urputností, tím, že jsme chtěli víc. My trenéři jsme někdy slyšet docela dost, ale věřte tomu, že dokud nás slyšíte, jsme v tom s vámi!
 
Díky patří i rodičům za podporu a trpělivost a také za to, že svým vystupováním dotváří kulturu našeho klubu, v němž máme perfektní zázemí, což také není jen tak.
 
Bylo nám ctí vás vést. Těm co odcházejí přejeme všechno dobré a hodně úspěchů ve vyšších kategoriích. A s těmi mladšími tomu zase dáme všechno a ještě to zkusíme vyšperkovat:-)
 
Bon voyage!