02.06.2019

O dvě pětky za nejlepšími, aneb šesté místo na MČR




Sobotní Mezinárodní den dětí jsme jeli oslavit nejlepším možným způsobem, soubojem o Mistra ČR na přebory do Ostravy. Na sever jsme brali devět hráček a hráčů, takže nám postačil mikrobus korejské provenience, který naše děti prvně překřtili na vedrobus. Po "výhružce" sundáním vrchní části oděvů se pak panu řidiči podařilo nastavit ventilaci na úroveň mírného středoevropského klimatu. 

Na místo určení jsme dorazili právě včas a po převlečení, rozcvičce a několika základních pokynech, jsme odstartovali zápasem proti Babicím. Jejich akademie se rozrůstá, na turnaj měli výběr z třiceti dětí, čímž zákonitě stoupá i kvalita, což bylo znát. Nedostali jsme nic zadarmo a zvítězili jsme až po boji 3:1. Škoda, že nemáme v zádech podobného byznysmena, typu nejbohatšího Čecha, ale musíme se holt smířit s tím, že velký brněnský byznys ovládají většinou jen hochštapleři, pro které je filantropie neznámé slovo, takže nám nezbývá než fungovat ve skromných podmínkách. Nakonec spousta světových hráčů vyrostla v nouzi, ke které máme přeci jen ještě daleko.
 
Druhý zápas jsme sehráli proti Olomouci a v něm se málem zhmotnili naše noční můry. Hráči vypadli z rytmu a soupeře, kterého na jaře bez problémů porážíme, jsme zlomili až Sofčinou pětkou v poslední minutě. Nutno podotknout, že obvyklý bouřlivák Hřéba byl zcela klidný, zatímco o druhého trenéra se pokoušel několikrát infarkt a kdyby na stařičkých tribunách domácího svatostánku byla ještě nějaká omítka, určitě by opadala. Takto zmizela patrně ve stejné době jako všechno co šlo demontovat a odvézt do sběrny.
 
Následující zápas s béčkem Tatrovky jsme vcelku jasně opanovali a k poslednímu utkání jsme tak nastoupili s jistotou postupu do bojů o pohár. Soupeřem nám byly Říčany, které nám uštědřili zbytečnou porážku 0:4. Přitom do půlky utkání bylo skóre vyrovnané a dokonce jsme měli mírně navrch. Bohužel rozhodly drobné chyby, které nejsme zvyklí, že soupeř trestá. Říčanští ale byli nekompromisní.
 
Tímto skončil dopolední program a my se začali trochu bát, neboť nám z jižní Moravy to většinou po obědě moc nejde. Děti se při čekání na oběd zabavili hraním stolního fotbálku bez míče, evidentně se tak připravovali zcela svědomitě na odpolední boje s nejtěžšími soupeři, neboť ti nám míč také moc nechtěli půjčit. Dospělí se zatím vydali zjišťovat, kde že máme obědy a kdo nám je vydá.
 
Zatímco přední světoví ekonomové již varují před blížící se krizí, do Ostravy ještě nedorazila ani konjunktura. Což se projevilo poté, co jsme došli do místní klubovny a následně kuchyně. Ta byla hobití velikosti, takže by v ní Frodo těžko ukryl prsten, v ní by snad ani Pohlreichův učeň nezašantročil řetízek. Horší ovšem bylo, když se tato špelůňka, s jednou obsluhující osobou, měla vypořádat s cca dvěma sty hladovými krky.
 
Kraj razovitý opět ukázal svou drsnou tvář, takže jsme byli postaveni před jednoduchý úkol. Chceš jídlo - umyj si talíře a nalož si na ně. Nutno ostravským přičíst k dobru, že nezatěžují přírodu plastovým odpadem z nádobí. Chopili jsme se tedy díla a zvláště náš týmový fotograf se ukázal jako zručná pomocná kuchyňská síla. Tímto mu tedy vystavujeme potvrzení o osvobození od domácích prací minimálně do konce tohoto roku. 
 
Všichni jsme na tom byli stejně, takže v kooperaci s dámami v tričkách s nápisem Tatra-matky a babickými jsme asi po hodině úspěšně dostali pokrm až k dětem. Jednalo se o chacharské "noči s rajsku" (pozn.: autor se snaží foneticky přepsat výslovnost domácích) a jak se ukázalo, my nerozmazlení jsme jako jediní spořádali takřka vše, i když jídlo vypadalo jako bohémské, rudé, bolševické noky:-) Je tedy nad slunce jasné, že dalším úkolem našeho slovutného Prezidenta, je získání kvalitní polní kuchyně, minimálně na úrovni takové, jaká byla vidět ve filmu Tři veteráni. Mohli bychom ji následně zapřáhnout za jeden z jeho veteránů a jezdit s ní na podobné akce. 
Mimochodem kdo chce vidět další místní folklór - točení piva s pomocí vidličky, má na ostravském stadionu jedinečnou možnost shlédnout toto galapředstavení, které bude možná časem uvedeno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. 
 
Takto natočené pivo v kombinaci se sluncem však působilo divy, zvláště pak s rodiči dětí našich odpoledních soupeřů. Opět se tak ukázalo, že pravý duch rugby není úplně pro každého a ne všichni příznivci nejmenovaných klubů z nejmenovaného hlavního města jsou nejostřejší tužky v penále. Díky jednomu z trenérů, křižujícímu se po každé pětce svého mužstva, jsme chvíli i oprašovali náš dávný nápad přejmenování klubu na Bystrc Saints. Nicméně my jsme ateisté. Díky Bohu!
 
Každopádně se sluší dodat, že ve hře jsou soupeři pořád ještě kousek před námi. Ukázal to hned první zápas s áčkem Tatrovky, stejně tak poté utkání s Petrovicemi, které jsme opět ztratili jen naší nepozorností a triviálními chybami. Utkání s pozdějším vítězem Spartou sneslo nejpřísnější měřítka a soupeř po utkání přiznal, že jsme byli nejtěžším protivníkem. V posledním zápase jsme po pěkném týmovém výkonu remizovali s áčkem pragovky, škoda vyrovnání soupeře na konci. 
 
Když už jsme o kousek zaostávali, tak jsme alespoň dali mnohokrát vzpomenout na proslavenou "bystrckou zpětnou kličku", aneb proč jít do volného prostoru a položit, když to můžeš narvat mezi čtyři protihráče a míč ztratit:-) 
 
Celkově jsme se ale od jarního PYRFu o dost posunuli a výsledky vcelku jasně charakterizují naši výkonnost - o dvě pětky za nejlepšími. I tak ale byla atmosféra pozitivní a děti si turnaj užili, což je důležité. Všichni odvedli maximální výkon a jsme na ně náležitě hrdí. Na konci nebyly slzy, ale smích a radost ze hry, z úspěšného a příjemného turnaje. A to je, mimo jiné, ten pravý duch rugby, jak ho cítíme my.
 
Rugby zdar přeje Bystrc Saints - Tvé jedenácté přikázání:-)
 
Výsledky:
RCB - Babice    3:1
RCB - Olomouc    3:2
RCB - Tatra B    6:1
RCB - Říčany    0:4
   
Skupina o 1.-6. místo  
   
RCB - Tatra A    1:4
RCB - Petrovice    1:3
RCB - Sparta    1:3
RCB - Praga A    2:2

 

 

 

 

 

 

 

 

 Foto: Tomáš Křesálek. Více fotek ZDE.