Společně s námi cestovaly i kategorie U10 a U12, které jsme vysazovali dříve, tudíž my jsme na místo určení, do města, které na rozdíl od Brna, v dějinách obsadil a dobil kdokoliv, kdo šel zrovna kolem, dorazili prakticky se začátkem turnaje. Následovalo rychlé převlečení v kabině a šlo se na věc. Mimochodem je smutné, že jsme byli jediné mužstvo na turnaji U8, které hrdě neslo prapor s moravskou orlicí mezi hordami domorodců!

 

Vzhledem k odchodu několika stabilních pilířů do vyšší věkové kategorie, jsme i tentokráte byli zvědaví, jak se mužstvo a zvláště nováčci, nebo méně zkušení, poperou s tímto ostrým startem a těžkou konkurencí. V prvním utkání s Tatra Barbariens jsme se ještě rozkoukávali. Poté co jsme nakonec vcelku přesvědčivě zvítězili, nás čekala mnohem silnější káva v podání domácí Pragovky, která celkově skočila druhá. Toto utkání přesně ukázalo některé naše nedostatky a výzvy k další práci. I přes soupeřovu převahu jsme nic nezabalili a bojovali až do konce, což se cení. Následně jsme si poradili s týmem ze Šumavy, na kterém bylo vidět sympatické nadšení, ale i méně zkušeností. V tomto zápase položila první pětku v životě Poly, k čemuž jí gratulujeme! Návrat na scénu oslavil bodově i náš "na zimu ztracený" hokejový syn Křesadlo, díky jehož předkům se rozrůstá fanklub RCB i do pro nás zatím neprobádaných krajin na severu v Litvínově. To je po příchodu Jimiho z Nové Kaledonie asi druhé nejvzdálenější místo, kde nás sledují. Ve skupině jsme tak skončili druzí a odpoledne nás čekal boj o 6.-10. místo.

 

V polední přestávce jsme vydatně poobědvali řízky velikosti sloního ucha, které zapříčinili náš tradiční, popolední útlum. Jsme z jihu a asi tu siestu prostě potřebujeme. V prvním odpoledním utkání jsme narazili na evidentně frustrovaný tým Sparty s rodiči, kteří těžce nesli tuto skupinu a dokonce navrhovali hlasitě i rozhodčímu, že utkání dopískají, neboť jsme se neustále drželi na dostřel. Nakonec jsme dvěmi zbytečnými chybami utkání ztratili, ale aspoň byl klid. Rozhodčí přežil a my jsme si opět potvrdili, že jednak na herně vyspělejší soupeře máme a druhak, že osvěty o hodnotách ragby a respektu, není nikdy dost! V dalším utkání jsme sice prohráli vyšším rozdílem s prvním týmem domácí Pragy, ale i tak jsme hráče pochválili, protože předváděli pěknou a bojovnou hru. Ve vyrovnaném utkání s Iuridicou rozhodla o vítězství soupeře jedna, v této věkové kategorii, méně vídaná situace, nicméně jsme to hned hodili za hlavu a v posledním zápase jsme přehráli další z tatrováckých týmů.

 

Celkově jsme tak obsadili deváté místo z jedenadvaceti účastníků. Naši účast na turnaji hodnotíme pozitivně, snad až na utkání s Iuridicou, které jsme měli zvládnout. Děti bojovaly, snažily se, hrály týmově a v nabité konkurenci jsme se rozhodně neztratili. Musíme ale vyzdvihnout výkon Fildy s Miškem, jejichž hra a dovednosti rostou každým týdnem a na turnaji předvedli takový zápal pro hru, přehled a skládky, že za námi chodili i trenéři konkurenčních mužstev a gratulovali nám, že máme takové hráče v týmu. Jen tak dál kluci!

 

I nám se líbili někteří hráči soupeřů, obzvláště pak ti, kteří vynikali svými atletickými dovednostmi, rychlostí, výbušností atd. Opět se tak ukazuje, nakolik důležité jsou i středeční atletické tréninky. Zkoušeli jsme přemluvit i několik rodičů k přesunu do Brna, nicméně nikdo z nich neprojevil dostatečnou odvahu odstěhovat se tam kde se reálně pracuje a nevysedává jen na poradách:-)

 

Co dodat na závěr? Doufáme, že děti akce bavila, v tom bychom rádi pokračovali. Aby se naučily týmovému pojetí hry, zaujetí a touze vyhrávat.

 

Pořád nás trochu trápí stará bolest - nedostatek konkurence v turnajích na Moravě, která nás málo nutí hrát naplno a ukazovat dovednosti, které máme. Je tak občas těžší hráčky a hráče motivovat k maximálnímu výkonu, když nemusí. Tedy doposud tomu tak bylo. Nechceme se rouhat, povyšovat či urazit přízeň paní Štěstěny, nakonec nadcházející jarní moravské turnaje ukážou realitu.