Před prvním listopadovým utkáním Anglie-Nový Zéland tuto sobotu, Vám nabízíme I. část rozhovoru s hlavním managerem Anglie Martinem Johnsonem. Tento rozhovor je přeložen z francouzského sportovního časopisu Midi Olympique. Přeložil Krejčí Tomáš.

Martin-Johnson.jpg, 19kB

MARTIN JOHNSON

Narozen 9. března 1970 v Solihull (Anglie)
Ženatý s Key, otec dvou dětí
Hlavní manager narodního týmu Anglie (od července 2008)

Byvalý hráč druhé řady působil v týmech:
Leicester Tigers (1989), King Country (Nový Zéland, 1989-1990), Leicester Tigers (1990-2005).

Úspěchy :
Světový pohár (2003),Grand Slam (1995, 2003), Pohár 6 (1996, 2000, 2001), Britští lvy (1993, 1997, 2003), Kapitán Britských lvů (1997-2001), Kapitán Anglie (1999-2003), Evropský pohár (2001-2002), 5x Mistr Anglie (1995, 1999, 2000, 2001, 2002), Anglický pohár (1993, 1997), Trofej mistrů (2002), Řád Britského království (2003).

Reprezentace :
92 utkání, 84 utkání za Anglii (1993-2003),8 utkání za Britské a Irské lvy (1993, 1997, 2003), Reprezentant Nového Zélandu U21 (1990).

Martin Johnson :

„ Wilkinson je nepostradatelný“

Manager ragbyové reprezentace je v Anglii kontroverzní osobou. Těsně před vypuknutím listopadových zápasů nám odpovídal bez váhání na otázky o hře, o jeho neoblíbenosti a také Jonny Wilkinsonovi a jeho těžké roli v anglické reprezentaci.

dve-opory-albions.jpg, 22kB

Jak vysvětlíte, že Anglie je vždy mistr v umění mařit hru Francie?
To nevím, nemůžeme říct že tomu je tak vždy. Historicky je to velice důležitý souboj. Pro nás Angličany je vždy větší motivace hrát proti týmu Francie. Tyto zápasy jsou vždy ukázkou obrovské rivality. Možná té největší rivality jaká ve sportu může existovat. Jde o vášeň, která je prezentována kolektivem, který se v každém souboji dostane až na dno sil. Je pravda, že v době mezi lety 1990-1994 jsme vyhráli čtyřikrát v Paříži. A období po mistrovství světa 2003-2007 bylo pro nás také příznivé. Ale jako malý si ještě pamatuji, že Anglie často prohrávala souboje proti Francii. Myslím, že každý z týmů měl své dobré a špatné období.

Tyto utkání mají vůni něčeho speciálního, cítil jste to hodně jako hráč?
I když to nebylo nikdy nic jednoduchého hrát v Paříži, tak se musím přiznat, že jsem to měl velice rád. Na stadionu „Parc des Princes“ jsem měl svůj první reprezentační zápas. Paříž byla pro nás vždy zastrašujícím místem, protože diváci zde prožívají utkání s obrovskou vášní. Jak vstoupíte do Paříže, tak víte, že musíte jít na dno sil. Francouzi udělají všechno proto aby vás porazili. Vždy byli dobří v mlýnech a ještě lepší v útoku.

Pamatujete si ještě když jste hrál, jak jste byl dlouho neoblíbený u francouzských fanoušků?
Jo, pamatuji. Cítil jsem se jako úplně nahý!! Ve skutečnosti jsem od francouzského publika ani nečekal opak. Ačkoli vždy když jsem ve vaší zemi, uvědomuji si že lidé jsou ke mně velice zdvořilí. Je to důkaz respektu. To dokazuje, že jsem svou práci na hřišti dělal dobře.

Od července 2008 co jste ve funkci hlavního managera, tak cesta národního týmu Anglie je trochu chaotická. Jak si to vysvětlujete?
Úplně s Vámi souhlasím. Někdy jsme hráli dobře, někdy jen průměrně a někdy katastrofálně. Několikrát jsem musel čelit velkému počtu zraněných. Zejména během právě podzimních test utkáních jsem pokaždé začínal skoro od nuly. Tým pak byl vždy úplně jiný než ten co odehrál pohár 6 národů. I přesto jsem zkoušel zachovat jednotnou linii úrovně hry, tak aby každý hráč dostal šanci se zapracovat do týmu. Myslím, že od posledního turnaje 6 národů to jde lépe. Naše poslední zápasy venku ukázaly zlepšení. Vítězství v Sydney proti domácí Austrálii dalo celému týmu sebedůvěru v to, že můžeme porazit kohokoli.

Jako hráč jste býval ve vaší zemi opravdovým idolem, ale od té doby co jste se stal hlavním trenérem národního týmu, tak vaše popularita šla velice dolů. Litujete někdy, že jste vzal toto místo?
Vyčítat si to sám sobě? To je absurdní myšlenka. Když jsem byl hráč, tak mě různé pochvaly nechávaly pořád na zemi. Stejně i po úspěchu na světovém poháru 2003 jsem nikdy nebyl jiný. Takže kritika mě motivuje. Je velice snadné sednout si na tribunu mezi novináře a jen kritizovat. Když vidím kolik mých bývalých spoluhráčů to dělá, tak mám dojem, že je to v anglickém rugby módní záležitost. Někdy trochu rychle zapomínají, že nikdo není neomylný, jak na hřišti nebo mimo něj. Komentují všechny naše chyby. Všichni trenéři vědí, že v případě prohry jsou zklamaní. Jediný rozdíl je v tom, že u nás lidé milují senzace. Média se tak podle toho řídí. V případě výhry máte právo na slávu. V případě prohry jste dobrý, tak do popelnice.

martin-johnson-na-lavicce.jpg, 56kB

Šel jste do velkého risku, když jste toto místo managera vzal bez předchozích zkušeností…
Někdy v životě musíte jít do risku, protože příležitost jako tahle nepřichází často. Lidé říkají, že jsem ztratil svou reputaci. Ale to jsem měl v 38 letech zůstat neaktivní!! Měl jsem chuť dát anglickému ragby všechno to co přineslo i mě. Ale po poslední prohře v Paříži to byly velice těžké dny. Nikdy více jsem se necítil tak moc poražený. Nejsem někdo kdo by utíkal. Na druhou stranu jsem si jistý, že v případě úspěchu by mi narostla křídla. To je povolání trenéra, vypořádat se s obojím.

Někteří vaši bývalí spoluhráči jako Josh Lewsey a Will Greenwood říkají, že vás nepoznávají. Myslíte, že jste se natolik změnil?
Když změníte zaměstnání, tak se nějak vyvíjíte. Nikdy žádný trenér na světe se nechová stejně jako když byl hráčem. Děláte něco jiného. Funkce hlavního managera týmu je daleko více složitá než si někteří myslí. Když jste hráč, tak nemáte nic jiného na starost než jen být výborný na hřišti.

To co média o vás píší je pravdivé?
Pořád dělám věci stejně tak, jak když mě novináři označili za vynikajícího hráče.V mém nitru vím, že jsem nebyl nikdy velký hráč.

I přesto, že Vás lidé označují za nejlepšího kapitána a druhou řadu Anglie?
Ne, ujišťuji Vás, že jsem nebyl výborný hráč. Byl jsem spíše hráč, který nikdy nesvěsil ramena a na hřišti bojoval jako pes. Nikdy jsem se necítil být velkým hráčem. Během své kariéry jsem potkal několik výjimečných hráčů. Nikdy jsem nedosáhl úrovně Jonny Wilkinsona, Brian O´Driscolla, nebo Jonh Ealese. Technicky jsem byl schopný kopnout nohou do míče, ale nic víc co by nadchlo diváky. Měl jsem jen štěstí hrát ve výborném mužstvu a narazit na výbornou generaci hráčů. To je to co mi vyhrálo pohár mistrů světa.

Fanoušci anglického ragby jsou ze hry vašeho týmu nešťastní, někdy možná přímo naštvaní. Někteří neváhají na Twickenhamu na vaše hráče dokonce i pískat. Nepřipadne Vám, že Anglie trpí nedostatkem úcty?
Na posledním turnaji 6 národů naše dvě domácí utkání proti Walesu a Skotsku nebyly dobré. Chápu diváky, že nebyli spokojení. Já jsem byl také nespokojen s hrou. Dělali jsme spousty chyb, přehozů, neudrželi jsme mlýny. Dovádělo mě k šílenství to co hráči předváděli.Potom se vše začalo zlepšovat a vydařilo se nám utkání proti Francii. Komplexně musejí mít lidé teď jiný pohled na můj tým. Během dvou let jsme byli nahoře i dole. Mám důvěru v to, že zvládneme to co nás čeká. Zlepšení, které jsme předvedli v Austrálii (vítězství v červvnu 2010) bylo velké. Doufám, že se to potvrdí v podzimních test utkáních.

Martin-Johnson-manage-Anglie.jpg, 33kB

Některé věci chybí k vyváženosti vaší hry jako třeba nesoulad vašeho realizačního týmu. Na jedné straně trenér roje John Walls vyznávající destruktivní hru rojníků a na druhé straně Vámi vychvalovaný trenér útočníků Bran Smith vyznávající komplexní hru do krajností.
S vývojem pravidel v posledních dvou letech se snažíme naši hru přizpůsobovat. Neříkáme hráčům před zápasem, že musejí hrát takhle a jen tak vyhrají. Myslím, že je potřeba umět všechny druhy vedení boje na hřišti a musíte je znát. Někdy je potřeba více důrazu rojem. To jsme preferovali v loňské sezoně. Někdy je zase potřeba více hry útočníků aby zvyšovali tempo utkání. Potom musíte mít všechno propojené. Dále je tu hra nohou, ve které musíte být pořád efektivní. Když nemáte všechno dobře propojené je pro soupeře jednoduché s Vámi bojovat. Když vidíte jak se hra vyvíjí, tak je nejdůležitější rychlost provedení spojená s individuální technikou. Aktuálně jsou na tom nejlépe „All Blacks“. Během našich posledních třech zápasů vím, že mi jsme toho také schopní.

Přesto často vaši hráči váhají více riskovat. Proč?
Úplně s vámi nesouhlasím. Když vidím své hráče úspěšně předvádět dvanáctou fázy hry proti Austrálii v Sydney a překonávají soupeře, tak bych neřekl že hráči jsou nervózní.Náš problém není z nedostatku iniciativy, ale spíše chybí úspěšnost. V každém našem utkání potřebujeme 8-9 soubojů na to abychom přešli čáru zisku.

Co Vám ukázali utkání v červnu?
Předvedli jsme velkou bitvu s Austrálií. Toto vítězství nás uklidnilo. Přestože jsme měli v týmu šest nových hráčů, tak jsme nejen soupeřili s těmi nejlepšími na světě , ale dokázali jsme je porazit na jejich půdě. Hráči jako pravý pilíř Dan Cole, mlýnová spojka Ben Youngs, nebo druhá řada Courtney Lawes potvrdili své místo v týmu.

Jaké cíle si dáváte pro listopadové zápasy?
Hlavním cílem bude souboj s „All Blacks“, kteří jsou nejlepší na světě. Předvést stejný souboj jako v létě v Sydney proti Austrálii.Cesta k vítězství nemá padesát návodů. Musíte vydržet být agresivní během celých 80 minut zápasu. Je potřeba hodně rychlosti, intenzity a přesnosti od začátku do konce. Také využít maximum daných příležitostí k útočení. Proti všem týmu z jižní hemisféry čekám potvrzení výkonnosti, kterou jsme měli v červnu.

Pokračování rozhovoru s trenérem ragbistů Anglie Martinem Johnsonem

Pozvánky

Naši partneři

HT Group s.r.o.- Průmyslové podlahy
ASEC - Elektrosystémy s.r.o
Brno - město
JASO CASH AND CARRY
JASO - DISTRIBUTOR
Krby Morava
Sakret
Sun Drive